Aneb co se v Tatrách naučíš, ve Vallisu jako když najdeš!
Sněhu v Alpách ubývá takovým tempem, že za chvíli budou některé túry úplnou kopií skalních tatranských hřebenů, jen o 2 000 výškových metrů výš. Takže pokud jste fanoušky pohybu v lehčím, ale exponovaném terénu, a milujete výhledy na (zatím stále) zaledněné velikány, je tahle túra přesně pro vás!
Lenzspitze (4 293 m n. m.) a Nadelhorn (4 327 m n. m.) jsou skalní pyramidy tyčící se nad populárním horským střediskem Saas Fee, které sice patří k těm nejzásadnějším alpinistickým centrům ve Švýcarsku, ale oproti Zermattu vypadá jako chudý příbuzný.
Náš výpad měl klasické parametry:
1. den: Noční přejezd z Česka až na parkoviště P4 v Saas Fee, které funguje i jako Stellplatz.
2. den: Výstup nad chatu Mischabelhütte.
3. den: Absolvovat zbytečně ambiciózní plán a ještě sestoupit dolů. Proč "zbytečně ambiciózní"? Původně jsme chtěli náš traverz protáhnout na další čtyřky – Stecknadelhorn, Hochbeghorn a Dirruhorn. Jak to dopadlo? Dozvíš se na dalších řádcích...
Nástup na nástup!
Příjezd na stellplatz v Saas Fee po půlnoci proběhl hladce, rychle se vrháme na postel v autě a snažíme se nahnat nějaké ty hodiny spánku. Ráno snídaně, rychlé přebalení a jednoduchá matematika: Cena za noc/auto na Stellplatzu: 30 CHF. Když si připlatíš 7 CHF/den v turistické kanceláři, dostaneš SaasTal kartu. A s tou máš lanovky zadarmo. Tohle se nedá nevyužít a v zápětí se suneme kabinkou na místo zvané Hannig (2 300 m) a odtud vyrážíme směrem Mischabelhütte.
Tahle parádní chata se nachází na sklaním ostrohu Schwarzhorn, a jestli hledáte chatu s krátkým, ovšem úderným nástupem, právě jste ji našli. Od lanovky nejdřív ujdete mírným stoupáním asi 2 kilometry, pak se ale stezka stočí a na dalších 2,5 km už nastoupáte hodně přes 1 000 výškových metrů. Je to prudké, s kramlemi, lany a dokonce i s žebříkem. Jít to nahoru je zábava. Nemyslete na to, že tudy půjdete i dolů, ať si to moc nekazíte.
Na chatě jen krátce doplňujeme vodu, využíváme toalet a stoupáme dál. Náš cíl je pata ledovce a konec skalního pilíře Schwarzhorn ve výšce 3 619 m n. m. Tam se chystáme bivakovat – zkrátíme si tím vrcholový den o 330 výškových metrů a minimálně 45 minut chůze na nástup.
Plánovaný bivak je na správním území Saas Fee legální. Pozor ovšem, na druhé straně hřebene, ne správním území Zermattu, je přísně zakázaný.
Využíváme jeden z již postavených kamenných biváčků, odpoledne aklimatizačně zevlíme, v podvečer vaříme večeři a velmi brzy uleháme do spacáků (jmenovitě Patizon G 400 zabalený v prototypu našeho nového žďá... Jej! 😄
Z vrcholku Schwarzhornu si můžeme krásně prohlédnout celý zítřejší výstup. A spaní v bivaku je až na prudší vítr pohodlné.
Lenzspitze – Nadelhorn – Stecknadelhorn
Budíček máme v 00:30. Plány jsou velký, je potřeba vyrazit včas. Jíme jenom gel, pijeme, oblékáme sedáky a překvapivě i péřovky – Patizon Exo 100. Není vyloženě zima, ale fouká dost nepříjemný vítr a velká kapuce kompatibilní s přilbou je velikou výhodou. Na cestu nám parádně přisvěcuje měsíc. Je absolutně jasno a to nám na začátek výrazně pomáhá – jednodušší orientace se v první části hřebene, kde jdeme sólo, vyloženě hodí.
Na prvním kilometru jdeme nenavázaní a obtíže prakticky nejsou – jde o chodecký terén proložený několika úseky maximálně za II UIAA. Ani stoupání tady není ještě úplně prudké.
Ve výšce cca 3 820 m n. m. se už ale naprůběžno navazujeme a střídáme se ve vedení vždycky do té doby, než nám dojde materiál. Ten se skládá primárně z dostatečného množství sešitých smyček, asi 4 alpských expresek a tří friendů. Víceméně to společně se 40m lanem stačí.
Obtížnost trochu stoupne, pár pasáží je tu hodnoceno až francouzským 4a, ale skála je pevná, expozice parádní, možnosti zajištění dostatečné a čas od času se objeví nýt s kroužkem pro dobrání nebo slanění. Ostatně, celou cestu k vrcholu Lenzspitze neslaňujeme, všechno se nám podaří slézt.
Celý východní hřeben Lenzspitze jsme lezli za tmy. S orientací problém nebyl.
Na vrchol Lenzspitze (4 293 m n. m.) dolézáme za necelé 3,5 hodiny. Akorát začíná svítat, tak jen děláme pár fotek, nacpeme gel a pokračujeme severním směrem po zubatém hřebeni směr Nadelhorn. S přibývajícím světlem se samozřejmě začínají rozjasňovat i výhledy. A ty stojí doopravdy za to – nejen na protější stranu údolí na Lagginhorn a Weissmies, ale hlavně hned na sousedící Dom jsou výhledy téměř epických rozměrů.
Hřeben z Lenzspitze na Nadelhorn.
Celý hřeben mezi oběma čtyřtisícovkami nenabídne mnoho vertikálního přvýšení, ale je to neustálé přelézání věžiček – čtyři z nich prý vyžadují slanění, no my jsme slaňovali jen dvakrát (nebo třikrát?...). Výška už se na našich neaklimatizovaných hlavách začíná lehce projevovat...
Pořád ale lezeme v dostatečně kompaktní oranžové skále, která je pro Vallais tak typická. Je to zážitkové lezení a nebýt otravného větru, bylo by to na hodnocení pěti hvězdičkami.
Péřovka i merino mají co dělat, aby nám bylo teplo. Hřeje nás ale pocit, že po dalších 3 hodinách stojíme na nejvyšším bodu dnešního dne – Nadelhornu (4 327 m n. m.).
Rozhodnutí z rozumu
Krátce probíráme náš další plán. Na Stecknadelhorn, další čtyřku v hřebeni, je to kousek, a po chvíli odpočinku, gelu a pití je jasné, že tam to ještě natáhneme. Ovšem pohled na Hohbeghorn a Dirruhorn už je trochu odrazující.
Sám se necítím už 100%, výška si vybírá svoji daň. Náš zamýšlený sestup ze sedla Dirrujoch je úplně suchý a místní guide nám radí se tomuto směru sestupu vyhnout. Do třetice – nutný návrat k našim bivakovacím věcem po ledovci přes sedlo Windjoch není prošlápnutý a nám je tak jasné, že bude logičtější se ze Stecknadelhornu (4 241 m) vrátit na normálku Nadelhornu a poté sestoupit dolů. Tak i nakonec činíme.
Sestup z Nadelhornu a výstup na Stecknadelhorn.
Sestup normálkou máme ještě okořeněný traverzem firnovo-ledové stěny, který nás trochu zdrží – přecijen s jedním cepínem to není úplná procházka a využijeme tu i dva šrouby do ledu, co máme s sebou.
Na hřebeni a ze sedla Windjoch už to jde docela lehce. Únava nastupuje, s nižší výškou ustupuje bolest hlavy a my se pomalu psychicky chystáme na celý ten útrpný sestup skalním žebrem pod chatou...
Kompletní trasu vrcholového dne zpátky do bivaku najdeš na mapy.cz tady.
Sestup do údolí je stejný jako nástup.
