Alpská inspirace nemusí být nutně jenom o tom, že se budeš vydávat za dobýváním vrcholů a překonáváním rozeklaných hřebenů a stěn. Klidně to může být jenom víkendový retreat za tichem, výhledem a možná až moc přátelskými kozorožci.
Malé bivakovací boudy nejsou v alpách žádnou novinkou - ovšem na rozdíl od alpských chat nabízí úplně jiný zážitek - často mnohem víc samoty, ticha a špetku horské nejistoty.
Právě za tím vším jsme si odkočili na bivacco Luca Vuerich - bivak s kapacitou šesti míst vystrčený na krásném hřebeni masivu Montasio, konkrétně na vrcholku Foron del Buinz (2 531 m). Jde prakticky o západní Julské alpy - z hřebene máte krásný výhled na sedlo Sella Nevea a hřeben Kaninu, tedy hranici mezi Itálií a Slovinskem.
Na bivak se nejjednodušeji dostenete z parkoviště z jižní strany hřebene. Cestu si můžete zkrátit na pouhých 5 km a 1000 výškových, když ze značené trasy uhnete do markantního žlabu přímo v prostředku hřebene. Až do sedla v hřebeni jde o prudkou horskou stezku, která je poměrně exponovaná, ze sedla pak k bivaku vede několik zajištěných pasáží. Teoreticky jde o ferratu obtížnosti B, ale v pravdě se po cestě nevyskytuje žádné výrazně obtížné místo. Přilba je ovšem nutnost.
Gpx záznam výstupu na Mapy.com
Průstup přímo žlabem doprostřed hřebene je kratší, ale hodně exponovaný. Nechoďte tudy za mokra. A noste přilbu, kozorožci jsou potvory.
Ze sedla se otevřou nádherné výhledy na sever. Vrcholky Fuart a Nabois jsou dominantní skalní pyramidy a výhled je doopravdy spektakulární. Jakmile se přicvaknete do jistícího lana na ferratě, na chvilku se vám výhledy ztratí. Ovšem po půl hodině je budete mít zpátky a tentokrát budou plnohodnotné a do všech stran.
Hřeben je v podstatě vodorovný a stezka vedoucí k bivaku je lehce navigovatelná, pokud nemáte mlhu a vidíte alespoň 20 metrů před sebe.
Spaní na bivaku? Vybav se chytře:
Ultralehký spacák Patizon G 250 nebo Patizon D 290
Pohodlné merino triko
Lehoučká a dobře sbalitelná péřovka Patizon Atmo 100
Rozhledy od bivaku ti vezmou dech.
V našem případě trval výstup opravdu jen dvě hodiny. Ale určitě si jej můžete natáhnout a užít si i prozkoumávání starých obranných pozic italské armády z první světové války.
Jak už jsme napsali na začátku, v bivaku je šest míst - a je hezky vybavený a opravdu komfortní, včetně toalety s výhledem. My jsme ale měli trochu jiný plán - spát venku - a to hned ze dvou důvodů. Za prvé, jde to. Na hřebeni je hned několik míst, která jsou pro bivak jako stvořená. Za druhé, potřebovali jsme otestovat jednu z našich spacákových novinek. Jen vám o ní nemůžeme zatím prozradit víc...
Večerní idylku nám komplikovali jen dotěrní kozorožci, kteří se opravdu nebojí, naopak, jsou na lidi docela navyklí a snaží se dostat něco k žrádlu - asi jim místní lišejníky tolik nejednou, když jim návštěvníci cpou dobroty od Adventure Menu.
Noční hvězné panorama nám vydrželo jen chvíli. Kolem půlnoci přišla mlha a ta vydržela až do rána. Ani první sluneční paprsky ji nedokázaly rozehnat. A tak jsme pro sestup zvolili delší, ale bezpečnější trasu, která vede po značené stezce místo prudkého žlabu.
Trasu sestupu máš zase ve formě GPX na Mapy.com.
Po pravdě, v té ranní mlze se hodilo mít trasu jak v telefonu, tak hodinkách nahranou. Při sestupu je mnohem snadnější minout určité úseky jištěné ocelovým lanem a je tak bezpečnější svůj pohyb sledovat pečlivě a být opatrný.
