Chamonix na multisportku

Dost možná to znáš také. Balíš se na delší výjezd někam do hor a do auta balíš naprosto absurdní množství krámů, protože nemáš jasný plán, co budeš dělat, ale chceš mít možnost dělat vše. Balím se na lezení v horách, ale beru i sporťácký věci, protože co když bude nahoře hnusně a půjdeme na sportovky, nebo dokonce bouldrovat! Balím si věci na slacklajnu, nýty a ruční vrtačku s kladivem, protože chci natáhnout novou horskou highline. Balím si padák, protože co dělat za hezkého počasí o restdayi? Balím stan, co když budeme spát na ledovci? Balím šrouby, balím cepíny, protože co když budeme provozovat nějaký ten alpinismus. Naštěstí má být ještě teplo a krásně, takže beru jen jeden lehký spacák. Ty vole, ještě že zatím není zima, to by se k tomu pak přidali ještě skialpový věci. Zkrátka, je září, super předpověď a balím na 10 dní do ''Šamonic''.

Den první

Jedeme s Vítkem ,,Lachtanem" Lachmanem a dorazí za námi ještě naši kamarádi Pjotr a Bambi. Vítek je v Chamu poprvé, tak mu vysvětluju, že Chamonix je jako Adršpach. Na jedné straně Brevent (čti Břevnov) aka Křižák a na druhé straně masiv MtB aka Ádr aka ,,the real deal". Dále mu ukazuju hospodu MBC, která je něco jako,,hostinec U Tošováka”, i když teda co se týče večírků, tak je to hodně slabej odvar. Přijíždíme v poledne, takže ještě stíháme dát rozpink na Břevnově v podobě 4-délkové krásné cesty ,,Premier de corvée” (hodně inflační 7a, spíš se všechny délky motají okolo 6c). Zpátky v údolí jsme byli ještě celkem brzo, tak navrhuju Vítkovi, že mu ukážu místní slavný boulder Pierre d’Orthaz. Tam dokonce potkáváme pár dalších matracářů, tak je z toho nakonec celkem slušná sešn až do tmy.

Den druhý

Jdeme se s Vítkem aklimatizovat do jižní stěny Aiguille du Midi. Vysvětluji Vítkovi kontext druhé strany údolí na další Adršpašsko-Šamonické paralele: Lezení na Midi je jako lezení v Ádru za chaloupkama. Je to krásný lezení, ale je to jen taková ochutnávka, to pravý lezení se skrývá ještě o kousek dál. Každopádně není lepšího místa na rozdýchání a rozlezení se na místním matroši. Mám radost, že mě napadlo dát takovou superkombinaci cest Ma Dalton a Fou d'Aiguille (7b+, 400m). Cesta Ma Dalton má legendární druhou délku, stropní spáru za 7b+. Dávám první pokus a padám z výlezu stropu. Strašně funím a neuvěřitelně mi natýká i v perfektních žábách. Cítím, že bych potřeboval už být aklimatizovaný. I tak dávám druhý pokus a padám z posledního těžkého kroku. No nic AF je taky styl, tak přijdu příště už s krvinkami. Poté se napojujeme do cesty Fou d’Aiguille, kde jsou ještě nějaké 7b, 7a délky a nic není zadarmo. Nemáme takovou převahu, abychom se tím jen tak procházeli bez aklimatizace, takže každou délku flušem plíce a laktát stříká. Nicméně je to tak krásný lezení, že se určitě chci příští rok vrátit pro kusovku.

Danny má rád: spacák Patizon G 400 & pohodlná čepice Patizon Merino Beanie

Den třetí

Dorazili za mnou Chloe a Polo, moji francouzští highline parťáci, a také dorazili Bambi a Pjotr. Vítek s klukama jdou lézt na Flammes de Pierre a Já a mý koně vyrážíme na Enversku natáhnout novou krásnou highline. Všichni jedeme vláčkem na Mont Envers a odtamtud každá parta na jinou stranu údolí Mer de Glace.

Den čtvrtý a pátý

Ráno budíček ve tři ráno a Já, Polo a Chloe lezeme normálkou 700m stěnou na Aiguille de Roc. Bágly máme těžký, zabalený na highlajnu a bivak. V moři žuly nad mořem ledu jako píďalky se hodiny přibližujem vrcholu. Nakonec se tam ocitáme a show může začít. Já zůstávám sám na věži a dělám kotvení. Chloe s Polem slaňují do sedla, aby mohli vylézt na protější stranu. K pozdnímu odpoledni máme všechno připravené, ukotvené, natažené. 45m dlouhá lajna už spojuje stěnu Greponu se špičatou kráskou Aiguille de Roc. Hecuju Chloe, aby šla první. Všude se honí mraky a my jsme chvílemi úplně v mlze. Chloe si chvilku zvyká na ten prostor, atmosféru a výšku, ale nakonec lajnu posílá! Teď je řada na mě. Já vyčkávám až se udělá okno v mracích a poté si užívám svůj přechod vzduchem a poslední krok, který končí na vrcholu Aig. de Roc. Máme pochozeno! Highline prváč s názvem ,,Un petit goût de reviens-y" (čj: Nutkání se vrátit), což odkazuje na naši loňskou lajnu na Enversce na Aig. de la République. Zůstáváme přes noc a úzká křivá police nám tak akorát stačí na přespání. Další den si ještě užíváme lajny dosyta a pak už jen sundání lajny, skoro 20 délek slanění a pár hodin sestupu po vlastních až do Chamonix…poslední vláček v 17 jsme samozřejmě nestihli.

Den šestý - absolutní restday :)

Den sedmý

Lajna se povedla, počasí přálo dál, tak jsme s českejma klukama Lachtanem, Bambim a Pjotrem naplánovali lezení u Kapucína. Než vyrážíme na ledovec za lezením, tak využívám krásného rána a dávám svůj první let na křídle z Midi. Půlhodinka letu a běžím si dobalit věci a jdeme na lanovku a šlapeme pod Kapucína, kde trávíme další tři dny.

Den osmý

Vítek ještě nikdy nebyl na Kapucínovi, tak vybírám jednu z méně populárních cest ,,Elixir D'Astaroth “ 7b A0, 400m. Pjotr s Bambinem dávají pokus v L'or du temps a jelikož tyhle cesty vedou těsně vedle sebe, tak si chvíle při jištění krátíme povídáním s vedlejším týmem. Pohoda ve stěně.

Den devátý

Jičínská sekce Bambi s Lachtanem dávají rest, takže já s Pjotrem dáváme síly dohromady a vyrážíme na Empire state building 7c, 250m. Tahle cesta mě naprosto nadchla. Střídají se tady krásné těžké stěno-hranové délky s lehčími parádními spárovými délkami a předposlední délka je absolutně úžasná teplická hrana. Jakožto správná sportovka to končí u řetězu na vršku pilíře a né na vršku. Každopádně nejlepší polosportovní cesta, co jsem tu v okolí lezl!