Jedním z našich prodejců je také Expedition Club. Ondra Švirák, tamní marketing guru, měl na jednoho z nás, Honzu Haráče, kupu otázek o začátcích a vizi Patizonu, ale také minulých zaměstnáních jako průvodce či žurnalista.
Mohl bys nám v krátkosti představit Patizon? Jak dlouho fungujete?
Patizon byla myšlenka/projekt původně dvou lidí, na kterou se nám díky entuziasmu a energii podařilo napojit další tři neskutečné osobnosti. Každý jsme svým způsobem jiní, baví nás jiné věci a přitom cítím, že nás spojuje jeden komplexní povahový rys, pro který bohužel ve svém slovníku nemám pojmenování, a který na svoji definici asi teprve čeká :-). Nekecám, když ti řeknu, že se všemi čtyřmi kluky, jsem na začátku navázal ryze pracovní vztah a dnes je vnímám jako své přátele.
Jak vidíš, v odpovědi ti uhýbám trochu jiným směrem, než jsi se asi ptal, ale to jen vypovídá o tom, že Patizon je v mých očích hlavně o lidech za ním a až potom o produktu/činnosti, kterou děláme. Cítím, že pokud to otočíš, nikdy nemůžeš vybudovat silný a jedinečný brand.
A abych to zkrátil, děláme péřové spacáky s úmyslem být v tom nejlepší na světě, nezůstat jen u spacáků, a tohle je náš pátý rok.
Jak vznikl nápad založit firmu na výrobu spacáků a proč zrovna název Patizon?
Člověk má úžasnou schopnost zapomínat to špatné a z třídenního zimního lezení, s minimem jídla, ale maximem strachu a utrpení, udělat za dva měsíce vtipnou historku pro kámoše "k pivu". Co víc, ty dokonce uvěříš, že to bylo v pohodě a ne zas tak strašné. Ale víš co nezapomeneš? Ten pocit zimy, který se ti zakousne hluboko do kostní dřeně. Sice se znovu pustíš do stejné ne-li horší cesty, ale uděláš vše pro to, aby ti už nebyla zima.
Zima člověka oslabuje a podobně jako hlad i žízeň vysloveně oslabuje a ohýbá lidský charakter. A když je ti zima v noci, tak se nevyspíš. To zažívat nechceš a proto mi dává smysl vytvářet něco, co pokrývá základní lidskou potřebu a tou je kvalitní spánek, bez kterého v náročných podmínkách po delší dobu prostě nemůžeš fungovat, a dělat tam velké věci, ať už v osobní nebo všeobecné rovině.
Česká republika je velmoc z hlediska množství outdoorových značek. Nemáš strach, že se Patizon nedokáže ve velké konkurenci dlouhodobě udržet?
Já bych spíše řekl, že Česko je velmoc z hlediska výrobců/prodejců outdoorového vybavení, ale zdaleka ne značek. Outdoorových "ZNAČEK" je v Česku jenom pár. V této mé odpovědi najdeš asi vše co k tomu můžu říct :-).
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
Pojďme dál :-D
Myslíš, že se budeš výrobě spacáků věnovat i za dalších 15 - 20 let?
Já doufám, že za 15 - 20 let se spolu budeme bavit o globální značce, která nebude jen o spacácích :-).
Vystudoval jsi žurnalistiku, přispíval jsi na řadu outdoorových webů (mimochodem jsi byl i šéfredaktorem pohora.cz) a také jsi vydal společně s Márou Holečkem knihu České himálajské dobrodružství II. Jaké bylo pracovat na knize s takovou horolezeckou ikonou? Netřepala se ti kolena? :-).
Jen prosím nespojujme VŠ s jakoukoliv mojí pracovní činností. VŠ ze mě neudělala lepšího žurnalistu/publicistu, pracanta ani člověka. Dala mi jen možnost se celkem svobodně realizovat po dobu sedmi let, a to paradoxně díky svému neefektivnímu a děravému systému, který díky bohu moc neplnil svoji funkci svazovat a omezovat. Za mě je to strašlivý koncept. Smutné je, že pro mladého člověka v Česku jeden z mála, který mu umožňuje ve společnosti svobodně fungovat, a dělat co ho baví (pokud si ho trochu ohneš dle sebe a máš pevnou vůli), aniž by se na tebe dívala skrze prsty.
To jsem trochu uhnul soráč, je to pro mě aktuální téma :-D
S Márou to bylo na začátku o tom, že se mi třepala kolena, ale na konci se mi už třepalo úplně vše :-D. Mára je neuchopitelný živel, na kterého nejsou dost silné žádné okovy systematičnosti. A pokud se bavíme o světě lezení, děkujme pánu bohu, protože právě díky tomu je tak jedinečný a může ve sportovní rovině dělat velké věci.
Kromě Máry Holečka jsi také díky práci přišel do kontaktu s další českou lezeckou hvězdou, Adamem Ondrou. Jaký je jako člověk a můžeš vypíchnout jednu věc, která tě na práci s ním nejvíce zaujala?
Precizní, cílevědomý, zapálený, mašina, 100% profesionál, unikát a svým způsobem i vtipný člověk. Ale něco mi říká, že tohle jen půlka jeho osobnosti, kterou ukazuje světu tam venku, kam já spadám, takže více ti k němu neřeknu.
Máš za sebou celou řadu atraktivních výprav a expedic po celém světě. Přešel jsi například zamrzlý Bajkal, vylezl jsi na nejvyšší horu Afghánistánu - Noshaq (7 492 m n. m.) a také jsi se pokusil o prvovýstup na Sugulu Peak (6 102 m n. m.). Hodláš v podobných expedicích pokračovat i nadále?
Vždy jsem se řídil tím, co cítím, že chci dělat. 100% bez kompromisu, protože na podobné akce nemůžeš jet jen "na půl". A myslím, že s Patizonem to není jiné. Poslední dva roky je Patizon moje expedice/výprava, ale cítím, že předsunutý základní tábor je postaven a já si můžu dát pár dní rest. Něco visí ve vzduchu a já myslím, že chvíli asi nebudu ideální pracant a přítel :-D.
Uvidíme tě ještě někdy v roli průvodce Expedition clubu?
Myslím, že mé dny, jako průvodce pro Expedition Club jsou naplněny. Jednoduše na to nemám čas a převis energie. Jak se říká, aby se mohlo narodit něco nového, musí umřít něco starého :-). S Expe se pomalu ale jistě rýsuje jiné propojení a něco mi říká, že se časem provážeme velmi těsně. Líbí se mi to podhoubí Expedition Clubu, to jádro a jeho povaha. Vidím tam ten stejný povahový rys jako v Patizonu, který zatím nedokážu pojmenovat.
Společně s Honzou Poláškem (ambasadorem patizonu) jste měli letos vyrazit na expedici do Pákistánu. Poldík však svou účast odřekl kvůli uhlíkové stopě, kterou by svým přeletem zanechal na životním prostředí. Jak jsi na jeho rozhodnutí reagoval?
Vlastně jsem byl rád, protože jsem ještě stavěl to ABC :-).
Díky za rozhovor! :-)
Prosím tatíku, co ho nikdo nechápeme, jak můžeš být takový stroj :-D
Ptal se: Ondra Švirák
Text: Jan Haráč
Foto: Martin Poštulka, Martin Kaňůrek
