Než jsem se vydal na přechod Bajkalu, čerpal jsem - po nemalém nátlaku z máminy strany - z pár knížek a článků moudra o tom, jak správně spát a vůbec dlouhodobě žít/být v teplotách hluboko pod nulou.

Pokusím se shrnout teorii, praxi a taky onu nemilosrdnou pravdu v následujících řádcích.

Polohy

Usínat by člověk měl na zádech, ideálně s rukama na hrudi - takže podobně, jak by vás naaranžovali do rakve, kdybyste se zimou už nevzbudili:) Je to proto, že teoreticky se při spaní na zádech vzbudíte dřív, než je už pozdě - ještě před prochladnutím ze kterého se budete horko-těžko v noci vylízávat. Oblíbená poloha skrčeného dítěte - tedy ležení v klubíčku s rukama mezi stehny se sice může na první pohled jevit jako pohodlnější a tepelně výhodnější, ale rozumné je si ji schovat na horší časy. Protože až přijdou, tak byste neměli jak líp si lehnout a byli byste více méně odsouzeni k probdělé noci. Což kdo zažil, zažít už nechce, ...ale vlastně kdo nezažil, by zažít měl, aby věděl. :D

Z dlouholeté praxe ve spaní jsem ale věděl, že na zádech já spát neumím. Začal tedy nemilosrdný trénink už měsíce před odletem. Na akci jsem ale přišel už jako ostřílenej veterán a chrápajíc na zádech jsem se prospal až k úspěšnému završení přechodu. Stinná stránka věci je ale síla zvyku. Teď už mi většinu nocí prochladnutí nehrozí, nic méně moje tělo furt říká “lež na těch zádech!”, což občas působí pro člověka, co se probudí vedle mě poněkud nepříjemně - že prej ležím jak v rakvi, ať se uvolním. Bacha na to, vy si připadáte uvolněně, ale laická veřejnost, netuší, že ve snech stále bojujete o přežití.

Sucho

Na vědomí se dává, že mokré věci rapidně snižují tepelný komfort - fensterovou metodou (tedy dlouhým a dumavým pohledem z okna) odhaduji snížení tepelného komfortu až o 40 %! (pozn. autora: přesnost +- 40 %). Důležitá, ale fest nepříjemná věc, je převlečení se na konci dne z navlhlých věcí do co nejsuššího outfitu. Jdete z vyhřátých (ale vlhkých!) věcí přes nahotinu do relativně suchých, ale promrzlých věcí. Po chvíli se vše zahřeje a je dobře, vlastně i líp, než bylo, ale ta chvíle! ...se zdá být nekonečná. Nicméně ve spacáku, uprostřed noci, člověk fakt pozná rozdíl.

To byla teorie sucha. V praxi pro mě byla ona hrůzná chvíle diskomfortu natolik odstrašující, že jsem tuhle teorii většinu dní přebil názorem: “se přece nepotím, tak je to suchý”. Párkrát jsem tedy i přes spaní v LUXUSNÍM Patizonu G:1200 cítil chlad - ne zimu. Jen chlad.

Péče o spacák

Že máte péřák ještě neznamená, že jste ledoBOREC.

Je třeba s ním trošku pracovat - přes den jsme měli spacáky připevněný na saních tak, aby se do nich opíralo slunko - to se pak vlhkost hezky vysráží na jejich povrchu, zmrzne a dá se vykartáčovat (sušení mrazem - hustý že). Důležitý ale je schovat spacák dřív, než začne padat rosa/sníh - no prostě včas.

Večer je třeba spacák vybalit do stanu mezi prvními věcmi, tak aby se co nejvíce nafouknul (loft), a byl ready na to, co ho s vámi v noci čeká. Co se tedy balení týče, tak spacák by se měl vybalovat co nejdříve a naopak balit co nejpozději - aby proschl.

A v neposlední řadě: peří ve spacáku se v rámci komor přesouvá - občas se tedy stane, že někde je málo (tam je pak zima) a jinde zase hodně peří - fajn je spacák večer protřepat a kouknout, jestli je peří tam, kde být má. Pak už nezbývá než se zakuklit, stáhnout sňůry a jít na kutě:)

Suma sumárum

Spaní v zimě venku je super, ale musíte mít správnou výbavu. Bez kvalitního spacáku - ale stejně tak i s kvalitním spacákem, ale špatnou karimatkou - můžete zažít noc, na kterou budete s hrůzou vzpomínat i při nejhorší kocovině - vlastní zkušenost.

Text a foto: Dan Born, Láďa Smrž