"To už bylo moc" aneb testováno na lidech.

Testování spacáků podle evropské normy, tedy v laboratoři, je moc hezká věc. Trochu složitá, někdy s překvapivými výsledky, ale je to samozřejmě věc všeobecně uznávaná. Ale to je pro nás trochu málo. Takový spacák se prostě musí vyzkoušet pořádně venku, aby se zjistilo, jestli všechno funguje jak má.

Když jsme ladili náš třísezonní kousek s názvem Patizon Dpro 590, byli jsme přesvědčení, že je to naprostá pecka. Pod kilogram vážící spacák s komfortem těsně pod nulou, to je univerzál, který využije opravdu každý. Že v něm bude pohodlíčko v létě, na jaře i na podzim, nám bylo jasné. Na sníh se s tímhle kouskem nepočítá. Ale...?

Jeden loňský zimní výpad do Tater vypadal na poměrně fast&light akci. Předpověď počasí navíc slibovala teploty jen lehce okolo nuly, takže proč si nezvít do batohu lehoučké Dpro 590. To by přece mělo stačit!

Takže jo. Už jste slyšeli o předpovědi počasí, která by vyšla?

Když jsme se v šest ráno vykutáleli z vlaku, tma nás nepřekvapila. Silný vítr jenom trochu. Bohužel, u Horského hotelu Sliezky dom byl vítr o poznání silnější a přepovídané slunečno bylo v nedohlednu. Nenechali jsme se odradit - přecijen chcete-li v zimě vylézt Martinku na Gerlach, musíte počítat s trochou diskomfortu. Věřili jsme, že ještě ten den z výstupu kus ukrojíme.

Dlhé pleso. Krásné místo, obvzlášť s fantastickým průzračným modrým ledem a sněhovými linkami, které přes ně žene vítr. Vítr. VÍTR!

Už se skoro nedalo jít, vichr s námi házel jak chtěl a nám bylo jasné, že na hřeben nemá smysl jít. Padlo rozhodnutí zabivakovat na místě. Odpoledne bude určitě líp a my si odpočineme po probdělé noci ve vlaku. Ha-ha-ha.

Těžko bez emocí popisovat následných 20 hodin strávených ve spacáku. V rychloti postavený bivakovací stan sice chránil před větrem, ale celá pravá strana stanu neustále zapadávala přefoukaným prašanem.

Stan se lepí na spacák. Ve stanu jsou dva chlapi, co dýchají. Kondenzace veliká. V hlavě mi zní "hodně někde budeš". Velký špatný. Teplota venku klesá k minus deseti. Takhle se seknout v předpovědi, to jde snad jenom v Tatrách...

Co si budeme. Těch dvacet hodin nebylo ódou na testovaný Patizon Dpro 590. Ten má svoje limity mimo tyhle podmínky, tohle prostě už bylo moc. Dělal co mohl, ale hezký pohled ani zážitek to nebyl a kolikrát jsem si za noc vzpomněl na svou G 800, která ležela doma ve skříni...

Ale všechno zlé pro něco dobré. Druhý den ráno bylo opravdu lépe a nám se povedlo oblézt skoro polovinu Martinovky. Než se to počasí zase zkazilo. Ale když se po hodinovím sestupu zase zlepšilo, dali jsme si aspoň Krčmarův žlab sólo a na Gerlach nakonec vylezli. Takže pořádná porce lezení byla, to se musí nechat, a bylo fajn mít lehkej spacák, když jsem v něm teda zrovna nemusel ležet v naprosto děsivých podmínkách.