Úvodní foto: Vojtěch Žilka
Skialpová sezóna je v plném proudu. Víte, co si nabalit pro alpské skialpové túry, případně tamní extrémnější sjezdy jako je Matterhorn (4 478 m)? Radí jeden z nejlepších - Rosťa Tomanec.
Západní Alpy, to už jsou dost velké hory, ve kterých si nevystačíš jen s lehkým batohem jako v Tatrách, kde udělám velmi náročnou túru s převýšením nad 2 000 výškových metrů za 18 hodin stylem "z postele do postele", na mysli mám postel doma ne na chatě :-). V Alpách už jenom dva dny trvá, než se z domova dostaneme na bivak, nejčastěji winterraum a teprve až třetí den něco podnikáme ("winterraumy" jsou prostory alpských chat, které jsou k dispozici v době, kdy je chata bez stálé obsluhy, nejčastěji v zimě) . Takže váha je zde klíčová.
Před třemi lety jsem cestu do Chamonix ještě odmítl s tím, že Tatry mi stačí. Měl jsem ještě deskové vázání a těžký péřový spacák, což bylo rozhodující v mém uvažování. Říkal jsem si, že budu vyřízen, jen co dojdu na nástup! Časem jsem v Tatrách pojezdil co šlo i nešlo, něco také ve Východních Alpách. Logicky mě Západní Alpy začaly lákat víc a víc. Když přišla na jaře nabídka na Matterhorn, byl jsem už připravený a neváhal.
Co tedy s sebou na vícedenní skialp do Alp?
Balím se stylem čím míň, tím líp. To je moje heslo! Protože všechno, co nemáš a potřebuješ, potom stejně někde najdeš. A když nenajdeš, tak se to naučíš vyřešit jinak anebo zjistíš, že to vlastně nepotřebuješ. Lehký batoh je pro mě vždy jistota větší bezpečnosti. Jsi rychlý, obratný a silnější.
Balím se stylem čím míň, tím líp. To je moje heslo!
Kromě lyžařské výbavy a oblečení, které jsem měl na sobě, byl batoh nabalen následujícím:
- ultra lehký spacák Patizon G400 s váhou kolem 700 gramů (karimatku jsem nebral, ať nepřekáží, V bivacích a winterraumech jsou stejně postele
- lehký sedák Tami od CT
- 3 karabiny, pár smyček a 25 metrů lana o průměru 8 mm
- lehký vařič s nádobím v jednom
- klasicky pípák + sondu
- lopatku
- mačky + dva lehké cepíny
- náhradní tričko z merina
- náhradní ponožky
- lehkou péřovku
- brýle
- lékarničku
- opalovací krém + nějaké další drobnosti nepodstatné z pohledu váhy
Chyběl pouze Acylpyrin, přebýval sníh, mlha a Jägermeister
Zapomněl jsem ovšem na Acylpyrin a když jsme ráno, první šlapací den, vyšli až do 3 260 metrů na winterraum Hörnlihütte (45.9821403N, 7.6770875E), a hlavně ještě večer upili něco z Jägermeistera, kterého nám tam někdo nechal, tak mě v noci bolela hlava tak, že jsem už ani nepomýšlel na výstup. No nic, hora tě zas nakopne, takže jsem stejně další den lezl a s výškou se srovnal.
Celou stěnu jsme nedali, bylo velmi nejisté počasí a čerstvý nestabilní sníh, takže jsme to v polovině otočili. O vrchol nám nešlo, ten bychom zvládli. Chtěli jsme Matterhorn hlavně slyžovat! I tak bylo lyžování ve východní stěně Matterhornu nezapomenutelným zážitkem. Dali jsme dva pokusy, ale ten druhý byl ještě horší. Víc mlhy i sněžení. Takže jsme odjeli lyžovat kolem střediska.
Chtěli jsme Matterhorn hlavně slyžovat!
Kluci tedy ještě dali pokus o Breithorn (4 164 m), který v mlze nenašli a směřovali se do bivaku na plató. Já jsem situaci však vyhodnotil obezřetněji a jezdil v panenských nižších kopcích, což se mi vyplatilo. Kluky pak v mlze zachránil francouzský horský vůdce. Zažili ovšem krásnou romantickou noc v osamělém bivaku se západem slunce – na chvíli se totiž vyčasilo. Já jsem si našel terasu bufetu u lanovek a lehl na nějakou gumu pod dřevěnou stříšku. Bylo - 2°C a Patizon G400 byl úplně komfortní. Dokonce jsem vyzul i lyžáky :-).
Kluky pak v mlze zachránil francouzský horský vůdce
Ještě nad ránem jsem si vyšlápl po uhlazené sjezdovce na tzv. Malý Matterhorn neboli Klein Matterhorn (3 883 m), doprovázený krásným východem slunce nad Zermattem. To byl zákusek ke kávě, kterou nepiju. Čerstvý jarní prašan na ledovci a dole zvonící firn až do výšky 2 000 metrů.
Skialpu a horám zdar!
Kdo je Rosťa Tomanec?
Rosťa Tomanec je pro mnohé guru českého lezení především díky tomu, co udělal pro rozvoj sportovních cest v Česku a na Slovensku (vylezeno má 8b+/8c). Své má odlezeno také na písku, kde přelezl opravdu těžké věci. Dalo by se říct, že většina jeho života je spjata s lezením a o to je obdivuhodnější, že je tomu pouze pár let, co se vrhl na skialpinismus, ke kterému vedla cesta přes feraty, ano čtete dobře :-). Za krátkou dobu má v Tatrách sjety všechny těžké linky a je brán za jednoho z nejlepších extrémních lyžařů v rámci Česka a Slovenska. A věřte, že skromnějšího chlápka těžko najdete...
text a foto: Rosťa Tomanec
