Když Patagonie vyučuje...

Urazím dlouhý trek, udělám si daňové přiznání sám, budu si čistit mezizubní prostory. Znáte ty věci, o kterých jste přesvědčeni, že je dáte a nakonec dostanete takovou facku, že se sobě musíte smát, jak jste byli domýšliví? Když chcete prvovýstup na Cerro Torre, může to být podobné, ví Ján Smoleň...

Naposledy jsem stál na tomto dobře známém místě před třemi lety. Dřevěná cedule Hem Herhis Hostel, trávník, pár stanů, rozpadající se bouldrovka a před červeným cihlovým domem v klidu pokuřující a vysmátý Hugo. V obličeji cítím vítr. Ten vítr, který je pouze zde a nikde jinde na světě! Ten, který se umí během chvíle proměnit z příjemného vánku na totálně šílené peklo. Zavřu oči a s úsměvem vykřiknu Viento Patagonico ...

*Nikdo z nás v Patagonii naštěstí nezůstal, až na tohohle krasavce Patizon G800. Proč? Dočtete se níže :-)*

Poslední měsíce jsem nemyslel na nic jiného. V hlavě jsem měl jen ten kopec a vše s ním spojené. Každý detail jsem si několikrát probral z každé strany. Neúspěch jsem úplně vypustil z mysli, jakoby neexistovala tato možnost. Silný tým jen přidával na mé nesmrtelnosti! Přizpůsobil jsem tomu všechno. V podstatě to byla hotová věc!

Stačilo to už jen vylézt ...

A co počasí? A podmínky? Prý některý lezci byli v Chalténu měsíc a hory ani neviděli? Co když bude moc teplo nebo napadne moc nového sněhu? Na ten projekt potřebuješ minimálně čtyři dny dobrého počasí ?! Tak dlouhé okno nemusí přijít.

Ale prd! Tomu nevěřím! Byl jsem tam už dvakrát a vždy bylo i počasí i podmínka.

O týden později kdesi v Patagonii...

Pozor chlapče, pozor! Si obyčejný smrtelník z masa a kostí! Blikají mi všechny výstražné kontrolky v hlavě po deseti metrovém pádu s odlomeným velkým kamenem, který mě trefil do nohy. Bolí to, ale noha není zlomená a tak dolézám délku, která končí těsně pod vrcholem věže Rafael Juárez. Sedím na polici, chladím oteklou nohu starým sněhem vysekaným ze spáry a chvěji se hrůzou při pomyšlení co by se stalo, kdybych si metr pod tím místem nezaložil pro jistotu tutového frenda. Proboha vždyť já se skoro zabil ?! Mohl jsem spadnout přes dvacet metrů přímo do traverzu v členitém terénu, plném polic a kamenů!

Při slaňování z vrcholu myslím na naše děti a na Klárku. Mám strach na každém pofidérním štandu, ze kterého musíme slaňovat dolů. Všude přidávám nové smyčky, čoky, zkouším obhozy či drží. V životě jsem se tak nebál. Chci se vrátit domů k mé rodině. To je teď jediná důležitá věc!

Špatné počasí přináší i špatné zprávy

Po návratu z hor přichází Hugo s vážnou tváří... Ján, mám pro tebe špatnou zprávu. Tvůj kamarád Tomáš Kudrna zůstal na Fitz Royi, při sestupu je zastihlo špatné počasí a omylem sestoupili do jižní stěny... ... ...Cože?! ... ...?

Ten večer už žádná oslava nových patagonských vrcholů nebyla.

Aby toho nebylo málo, druhý den se hledají další dva lezci z Brazílie, kteří se ještě nevrátili z hor. Počasí není dobré, ale i tak vyráží velká skupina lidí prozkoumat ledovec a zkusit je najít. Při záchranné akci se kamarád Susi ze Španělska zřítil dvacet metrů ze skály do jezera a nyní bojuje v nemocnici o život.

Tohle není fér!

Když podmínka ne a ne přijít...

Odpočívám v Patizonu, opravuji zničenou výstroj, Vašek vaří dobroty, přemýšlíme co dál . Je chladné léto a tak alespoň bouldrujeme skoro každý den na krásných kamenech v okolí Chalténu s bandou kamarádů. Noha už je skoro dobrá! Bolí pouze při chůzi z kopce dolů. Stále sledujeme počasí a vymýšlíme různé kombinace cílů a strategií s přístupem. Některá okna vypadají fakt dobře ale nakonec zaniknou a nic z nich není. Často předpověď vůbec nesedí s realitou. Večírky! Steaky! Argentinské víno! Další a další porce zmrzliny Dulce de Leche a Dulce Coco.

*Odpočinek a pohodový bouldering v okolí Chalténu*

Nakonec přece jen přišlo třídenní okno. Na Torre se ale nejde! Po dvou týdnech špatného počasí je všude strašně mnoho nového sněhu. Torre je komplet bílé. Sníh se drží i v kolmých stěnách. Oteplilo se skoro o dvacet stupňů a všude to začalo padat. Kameny, laviny a led! Z každé spáry teče voda. Jít teď do západní stěny Cerro Torre by byla čistá sebevražda.

Abychom mohli letět zpátky

Jel jsem do Patagonie s velkým očekáváním, že jako vylezeme něco pořádně velkého, nějakou totální petardu! Nakonec sedím v letadle cestou domů s pětimetrovým bouldrem v kapse ... Cha! Musím se smát sám sobě, jak to ty hory vždy umí pěkně zařídit. Pokora a respekt! Krásně tě uzemní abys příliš nelétal v oblacích.