Proč právě do Grónska? A proč právě v zimě? Je to jednoché. Do Grónska jsem se chtěl podívat dřív, než z něj bude masová turistická destinace, a zároveň jsem chtěl vidět tu nádhernou přírodu (skoro) bez lidí. Ale hlavně jsem chtěl vidět polární záři. Už jsem pár podobných akcí absolvoval, polární záře mi pořád unikala.
![](https://blog.patizon.com/content/images/2022/08/DSC02909.jpeg)
Z cesty na mne udělalo dojem malé vrtulové letadlo, kterým jsem letěl poprvé. Na letišti v Sisimuit (dle našich měřítek větší vesnice, ale je to v podstatě druhé největší město v Grónsku) jsme zabrali jednu letištní "halu” a udělali z ní naši základnu na vybalování saní a převlékání.
Hned z letiště jsme vyrazili pěšky se saněmi do města. Těch 6 km po silnici bylo takové malé seznámení se saněmi a výstrojí. Překvapuje nás zamrzlé moře. Tady asi teda vážně bude zima.
Další den už vyrážíme na Arctic Circle Trail, 180 km přes zamrzlá jezera do města Kangarlussuaq. Je příjemných -20ºC a trochu fouká. Cestou míjíme spoustu polárních psů uvázaných na řetězech. Jen tak bez kotců. Jdeme na telemarkových lyží a za sebou táhneme asi 40kg saně. Ochutnáváme výstupy, kdy to podkluzuje a saně táhnou zpátky, ale taky sjezdy na saních. Prostě sáňkujeme jako malé děti. A večer nás čeká poprvé malá lovecká chatka s kamínky na petrolej. Petroleje vezeme s sebou asi 15 litrů. Všechno funguje, kamna topí, jenom to roztápění sněhu pro 10 lidí je opravdu časově náročné.
![](https://blog.patizon.com/content/images/2022/08/DSC02904.jpeg)
![](https://blog.patizon.com/content/images/2022/08/DSC02983.jpeg)
![](https://blog.patizon.com/content/images/2022/08/DSC03134.jpg)
Behěm prvního dne jsme ušli 23 km s převýšením 700 metrů. Dokud se člověk hýbe, je to docela v pohodě. Jen ty zastávky na jídlo jsou teda ledové. Chvilka bez rukavic a zahříváš ruce třeba půl hodiny.
Další dny byly podobné tomu prvnímu jako vejce vejci. Ráno vstávání a rozpouštění vody, vaření, vaření a vaření. Snídaně, čaj, zalití polévky do malé termosky na jídlo a odložení na oběd. Ideální řešení, jak mít k obědu teplou polévku bez vaření, což je v tomhle prostředí mnohem víc než cokoliv studeného, co se většinou jí přes den v horách.
![](https://blog.patizon.com/content/images/2022/08/_T1A3092.jpg)
![](https://blog.patizon.com/content/images/2022/08/DSC02926.jpeg)
![](https://blog.patizon.com/content/images/2022/08/DSC03019.jpeg)
Pak se balíme - někdo jen spacák, někdo stan, podle toho kdo kde spal. Lovecké chatky jsou skoro pokaždé prázdné, tak je využíváme. Standardní výbavou pro spaní ve stanu na sněhu v takové zimě je Patizon G 1100. Ovšem spaní v něm ve vyhřáté chatce není úplně perfektní zážitek. Ale tak přeci nebudeme tahat dva spacáky. A na teplo v horách ještě nikdo neumřel.
Cesta mezi městy Sisimuit a Kangarlussuiaq je také jedinou spojnicí mezi těmito městy / letišti. Takže tu pbčas potkáváme i normální provoz - třeba skútry s nákladem běžných věcí. Těch 180 km s naloženým vlekem (často dvěma) urazí místní za 6 hodin. Občas potkáme psí spřežení jako z knížek Jacka Londona. Někdy se jedou místní projet, někdy vezou turistu. Dokonce jsme potkali i italského cyklistu - jel na kole a táhl za sebou polární saně. Jeho cílem bylo objet polární kruh.
![](https://blog.patizon.com/content/images/2022/08/DSC03035.jpeg)
Je příjemné se zastavit a s někým prohodit pár slov. I když je nás 10, každý den je to dlouhá cesta v mlčení. Nemůžeš si s někým vyprávět celý den při tahání saní. To prostě nejde. Tak jako tak, mám rád tuhle činnost v tichu a dlouhé přemýšlení.
![](https://blog.patizon.com/content/images/2022/08/DSC03144.jpg)
Počasí nám skutečně přálo, zažili jsme všechno. Teplo a slunce, kdy bylo těsně pod bodem mrazu, stejně jako zataženo s teplotami pod -27ºC. I vítr, kdy foukalo tak, že nebylo nioc vidět, a bylo možné se vítr v klidu opřít. Kdykoliv se zastavíš, musíš se obléknout do péřovky. Já byl zvyklý na těžkou bundu s 300 g peří a membránou proti větru. Ale chtěl jsem zkusit Patizon ReLight 200. Lehkou bundu, bez komorového šití s jen 200 g peří. Z obavy jsem měl s sebou obě. Ale ReLight byl super, nakonec jsem svou starou teplou bundu vůbec nepoužil. I v té největší zimě, v noci při pozorování polární záře mi těch 200 g peří stačilo. A to ani nenluvím o váze, kterou takováý bunda ušetří v batohu.
Když už jsme u batohu... Asi tušíte, že vázat batoh na polární saně je nepraktické. Hlavně, když v něm chcete něco hledat. Proto se na na takové akce vozí normální velké duffle bagy. Na polárních saních je to ohromně praktické.
![](https://blog.patizon.com/content/images/2022/08/DSC03161.jpeg)
![](https://blog.patizon.com/content/images/2022/08/DSC03191.jpeg)
![](https://blog.patizon.com/content/images/2022/08/DSC03197.jpeg)
Zážitků bylo spousta. Krásná příroda, téměř bez lidí. Parta super lidí. Výjimečně nějaké to zvíře, nejčastěji sob. Ochutnali jsem steak ze soba, pečené ryby, maso z pižmoně, … Ale nejvíc byla samozřejmě ta polární záře. Jednu noc byla tak úžasná, že se neustále měnila, vlnila, měnila barvy a byla po celé obloze. Jediným limitem pozorování byla zima.
![](https://blog.patizon.com/content/images/2022/08/GOPR0930.jpeg)
![](https://blog.patizon.com/content/images/2022/08/GOPR0943.jpeg)
![](https://blog.patizon.com/content/images/2022/08/GOPR0948.jpeg)
Po příchodu do Kangarlussuaq které je cílem Arctic Circle Trail i naším odletovým místem, obsazujeme hostel a nakupujeme jídlo. A jíme a jíme, po čase tahání saní je prostě hlad. Balíme, kupujeme suvenýry a zajdeme i do jediné restaurace na letišti. Hned několikrát, na výběr tu jiná restaurace není. A domů letíme s úžasnými zážitky. A s polární září, která opravdu stála za to.
Za Patizon sepsal Pavel