Tentokrát ne na dovolenou, ale za vědou! Spacák Patizon G 800 se letos v létě vydal s Petrou, účastnicí mezinárodní vědecké expedice a členkou české výzkumné skupiny CryoEco, do Grónska na ledovec Isunnguata Sermia. Jeho úkol zněl jasně – drtit nenápadně plížící se mrazy při kempování na ledu.
Uprostřed ledového království
Jsme na ledovci Isunnguata Sermia, jednom z mnoha splazů Grónského ledového příkrovu, masy ledu pokrývající zhruba 80 % Grónska. Vyložila nás tu helikoptéra poté, co na popruzích a v sítích přenesla i tuny potřebného materiálu co jsme v předchozích dnech dovalili na okraj ledovce. Ze všech stran nás obklopují masy ledu; příjemně štípe v nose, křupe pod holinama, existuje si. Přesto k ‘pevnině’ to máme jen zhruba 4km vzdušnou čarou, a tak 6.2 km pěšky – za to přes oblasti ledovcových trhlin, kolem supraglaciálních jezer a skrz potoky meandrujícími si mezi horami ledu. To ještě netušíme, že si tuhle procházku budeme za týden užívat skoro denně 😊
Jen co nás helikoptéra opustila, na obzoru se na nás zazubily dešťové mraky. Všech sedm účastníků expedice se téměř beze slova pustilo do hbitého stavění hlavního stanu – kopulovitého giganta, který nám po následující týdny bude jídelnou, obývákem, i pracovnou. Později stavíme i všechny osobní stany a menší kopuli – naši laborku. Všechny stany podkládáme bílou geotextilií – přimlaskne se na povrch ledovce a zpomaluje jeho odtávání. Ostatně proto jí Rakušani přes léto zahalují celé sjezdovky. My se tak mnohem déle obejdeme bez potřeby stany přesouvat.
Tam, kde vládne voda (v různých skupenstvích)
Naše stany byly přeživšími mnoha bitev – invazí slučujících se kryokonitových děr, vzniku centrálních louží nebo rozevírající se sousedské pukliny požírající bambusové kolíky. Nejčastější však bylo závratné přibližování se stropů v důsledku rychlejšího protávání stěn stanů – cesta ze stanu tak časem připomínala spíš skluz na tobogánu.
Dešifrování původu a úniku metanu z pod Grónského ledového příkrovu
V rámci projektu MARCH4G už několikátým rokem zkoumáme, jak je to vlastně s těmi skleníkovými plyny co nám unikají z pod Grónského příkrovu. Zda jsou (mikro)biologického původu a třeba jakého jsou stáří. Zajímá nás ovšem také, jak je to vůbec s těmi klady a zápory – třeba kolik přítomného metanu je potenciálně zoxidováno ještě pod ledem, a nemůže tak (napřímo) působit neplechu v naší atmosféře. Pro vzorky a měření jsme v minulých letech putovali na čela ledovců, do krajů nebezpečných morén, vývěrů tavné vody a také gigantických řek odvodňujících na tisíce kilometrů čtverečních Grónského ledového příkrovu. Letos jsme se vydali do ‘vnitroledí’, tedy o několik kilometrů dál od okraje s cílem provrtat se skrz a získat vzorek podledovcových sedimentů, které by nám pomohly ledacco objasnit.
Vrtá se dnem i nocí. Jedeš na směny a tvým palivem je káva, cukr a lyofilizované jídlo.
Vrtá se za pomoci horké vody a vysokého tlaku – představit si to můžete jako vapku na konci 1500 m dlouhé hadice. Tiché a mírumilovné ledové království s roztomile barevným stanovým městečkem se proměňuje v burácející továrnu produkující hektolitry horké vody za minutu. Nenasytný Kärchery (bojlery) chlemtají diesel taky závratnou rychlostí – ale stejně rychle se i my provrtávání (spíš tedy protáváme) skrz masu ledu. Centimetr za sekundu a hloubka 850 m, chvíle napětí rezonuje mezi vědci, ale jedeme hloubš. Odebíráme vzorky a měříme teplotu, kyslík, pH a množství rozpuštěných látek ve vodním sloupci, co nám v dírě tvrdošíjně stojí. Jen co zmizí (jako když vytáhneš špunt) budeme vědět, že jsme skrz led a o něco blíže k naším sedimentům. To se nakonec stane o několik hodin později ve hloubce 1025 m – tedy o cca 400 m hlouběji, než je naše nadmořská výška. Ta obří masa ledu se nejen valí údolím, ale ještě se zvládá prohryzávat sedimenty bývalé říční delty a to stovky metrů hluboko.
Hlavní je izolace od ledu. A huňatej svetr!
S tou teplotou se to má asi takhle – jediná reálná je ta pocitová. Když svítí sluníčko, je na tričko. Někteří se neobešli bez kraťasů, či žabek. Ovšem připlíží-li se mlha, klepeš zuby i v té nejmocnější péřovce a bez huňatého svetru (k té péřovce) to prostě nedáš. Za ta léta co jezdím na Arktidu se vůbec moje výbava podstatně proměnila – lehké funkční materiály podlehly vlně. Peří mám stále – jen ho možná o něco častěji sluním. Ale víš co, spaní je sranda - se stanem a dobrou izolací od ledu seš vychechtanej. Já se toho bála hodně – ty roky cestování po Grónsku co nejvíc nalehko (protože věda potřebuje místo) byly pro mě dost zimomřivé. No, takže jsem si, kromě nového Patizona G 800, přibalila i sobí kožešinu, kterou jsme našli v bytě po babičce (poklady!).
Zajímavé bylo, že ačkoliv teploty s končícím létem spíš klesaly, lidský organismus si asi zvykne na cokoliv. Aspoň teda ten můj. Zatímco první dvě noci mi byla taková klendra, že jsem se ve spacáku zavírala na pidi škvírku, poslední týden už jsem se ho neobtěžovala použít jinak, než jako peřinu. Ono když nejradši spíš na hvězdici, asi ti stejně nic jiného nezbyde.. nevím, jak to máte vy, ale moje kyčle při dlouhodobém spaní ve spacáku teda pěkně kňouraj.
Zaručená izolace pro zmrzlíky – 2cm tlustá EVA podlážka, nafukovačka s R > 4, a sob. Nevýhoda číslo 1) celková mocnost není úplně ideální pro přibližující se stropy; a číslo 2) chlupy máš všude (což ovšem vyřeší přirozená sedimentace do žlábků po stranách stanu, vznikající v důsledku přibližujícího se stropu!).
Odolností přes překážky
Letošní vrtací sezóna byla průkopnická a to nejen pro nás, ale v celosvětovém měřítku. Proto není překvapivé, že nás potkávají překážky na každém x-tém kroku. My jich plno překonaly ještě před tím, než jsme se ocitli na ledu, úspěšně se provrtali skrz kilometr ledu, a otestovali spouštění sady vzorkovnic specializovaných na odběr vzorků z pod ledu. Jenže, sediment se nám získat nepodařilo a navíc jsme se ocitli bez paliva - a nenasytní Kärchery prý bez paliva víc vody neohřejí. S představou dalších dvou týdnů na ledu a rychle zamrzající díry padlo rozhodnutí to nevzdat. Hodili jsme batohy na záda a dali si týden nošení dieselu přes ledovec, abychom mohli díru převrtat a vzorkovnici znovu spustit. Jako když musíš dozásobovat C3 z C2, než dáš další pokus o dobytí vrcholu osmitisícovky (v našem případě tedy mínus tisícovky 😉). Paliva jsme nakonec zvládli přenést celé tři barely (~600L), ale bohužel, převrtat díru se nám již nepodařilo a akci bylo třeba odvolat, abychom nepřišli o samotný vrták. Sedimenty si tak i nadále hoví pod ledovou pokrývkou. My to, nabytí zkušenostmi z letoška, zkusíme příští sezónu znovu. Tak nám držte palce! 😊
I ledovce v Grónsku jsou plné nástrah – tzv. ledovcové mlýny (foto vlevo) svádí tavnou vodu z povrchu až do podloží. Na fotce dva neaktivní – již do nich neproudí voda a zavřely se. To ale neznamená, že by pád nebyl konečný – stejně tak nebezpečné mohou pro nepozorného či nepřipraveného turistu být i oblasti ledovcových trhlin.
Chcete se dozvědět více?
Peťa Klímová (@veverusha) • Instagram photos and videos
C R Y O E C O | research group (@cryoeco) • Instagram photos and videos
CryoEco – The Cryosphere Ecology Group at Charles University in Prague
