Lokalita: Národní park Aoraki / Mount Cook, Nový Zéland, jižní ostrov
Píše Vojta Sedláček
V pátek jsme se po práci na vinici sbalili, dokoupili zásoby a vyrazili společně s Matěm našima obytkama směr Aoraki National Park. Windy slibovala azuro na celý podzimní víkend, plus to zrovna vycházelo na novoluní – stargazing zajištěno.
Na freečko u Pukaki Lake jsme přijeli až po soumraku, kde na nás už čekali Filip s Lothie. Vybalili jsme sezení, ohřáli baked beans a s pivkem v ruce sledovali to p*rno nad náma. Spalo se krásně.
Ráno jsme vstávali brzo. Čekala nás ještě hodinová jízda po mé oblíbené Mount Cook Road, která kopíruje břeh jezera. Jel jsem tudy už minimálně čtyřikrát, ale vždycky je to epický zážitek, jako by to bylo poprvé. Tahle silnice nabízí úchvatné výhledy na tyrkysovou vodu Pukaki Lake a v dáli vykukuje štít hory Mount Cook, který se každým kilometrem přibližuje...
Auta jsme nechali na parkovišti u jezera Tasman Lake, dál už jenom po svých. Prvních 5 kilometrů se táhlo po staré cestě pro 4WD. Po půl hodině jsme byli u Husky Flat, kde se krajina otevírá a jezero jde vidět v plné své kráse, ale také se cesta stává o dost náročnější. Eroze před pár lety způsobila masivní neprůchodnou rokli. Obejít se to dá jedině přes strmý sráz okolo. Z jednoduché „polňačky“ se rázem stává pravá backcounty cesta, kde se musíš někde plazit po čtyřech a někde šplhat po laně nahoru a dolu.
Po překonání rokle trasa dále pokračovala po dost blbě značené kamenité pěšině, místy se muselo skákat po kamenech. Párkrát jsme sešli z cesty, ale nakonec jsme po několika hodinách konečně dorazili do cíle.
Ball Hut (mapy.cz) je all inclusive chatka pro 3 lidi, plus se jeden v pohodě vyspí na zemi. Disponuje suchým záchodem a dešťovou vodou z kádě. Doporučuju si do party přibalit rezervní stan pro případ, že bude obsazeno. My měli to štěstí a dorazili jsme sem jako první.
Scenérie jsou fakt top. V údolí hned za chatou leží největší zélandský ledovec Tasman Glacier obklopený zasněženými vrcholy. Vybalili jsme věci a šli pofotit nějaký ten content. Než jsme se nadáli, byl večer. K večeři byla moje oblíbená dehydratovaná Tikka Masala. Podzimní noc byla chladná, takže jsem byl rád za můj Patizon G800, který už zvládl i daleko horší zimu.
Ráno nás ještě čekal výstup na pozorování východu slunce. Po hřebeni, asi 200 metrů nad chatu, vedla strmá stezka na vyhlídku. Vyskákali jsme to rychle nahoru jako kamzíci. Stihli jsme to tak tak, když slunce vykouklo z poza štítu. Výhled byl fakt epický.
Cesta dolů už byla horší, ale nějak jsme to dali. U chaty jsme posnídali a začali se balit na cestu zpět. Když vtom jsme uslyšeli helikoptéru. Přistála hned vedle chatky a my se už báli, že se něco stalo. Ale hoši jen přivezli zásobu toaletního papíru a letěli dál. No jo... Pověstná zélandská ekologie. Zásilku jsme hned využili a vydali se na cestu zpět k autům.
