Dneska už žádná túra není neznámá. Ale přeci mezi těmi absolutními populárkami existují i místa tajená lokály. Místní si je tvrdě hájí. Nechtějí, aby se objevovaly v průvodcích. :) Mezi nimi jsou ale i taková, která často unikají zájmu návštěvníků a ničemu nevadí, když je tady propálíme a pak se tam třeba i potkáme. Tak tady jsou.
píše Tom Cimr
Prvním tipem je okolí Rangger Köpfl. Primárně vrchol Windegg. Ve spojení s výšlapem kolem sjezdovky klasická fitness túra, na kterou vyběhnou Innsbručani po práci. Ale s potenciálem užít si tu plnohodnotný den, pokud umíš hledat v terénu. Vyjet lanovkou nahoru stojí za to. Ušetříš čas a sílu, kterou vložíš do zbytku dne a hned od vrchní stanice se ti otevře prakticky dokonalé hřiště. Samotný výstup na Windegg je jen přibližně 300 výškových metrů, dost málo na to, abys ses na vrcholku otočil alespoň dvakrát. Hned zrána si sjeď studenou severovýchodní stranu směřující zpět k lanovce a na druhé kolo si nechej východní žlábek, kde se drží dobrý sníh, ke Krimpenbachalm.
Trasa z Rangger Köpfl na vrchol Windegg
Kdo touží po něčem strmějším, měl by se z lanovky hned koukat po vrcholu Kögele (2 195 m n. m.). Především jeho východní stěna a sever hřebene za ním je pro sjezdy úplný ráj. Kdo má vycvičené oko a trochu zkušeností, zvládne v této oblasti pod Roßkogelem natočit pořádnou porci sjezdů za minimum šlapání.
Cesta ke kříži na Rietzer Grießkogel
Pokud tě to baví víc na pásech, než špičkama dolů, příjemnou túrou, na kterou se můžou vypravit i mírně pokročilí je Rietzer Grießkogel (2 884 m n. m.) ze sedla Kühtai. Nenech se odradit, když u parkoviště neuvidíš moc sněhu. V údolí Klammbachtal se i přes jeho jižní orientaci drží sníh skvěle a prakticky jistě tudy půjde hezky nabrat metry, i je později sjet dolů. Ostatně, po deseti minutách šlapání ti zmizí z očí jak silnice, tak vědomí, že pár stovek metrů od tebe se nachází rozlehlé lyžařské středisko. Rietzer Grießkogel leží v nejsevernější části Stubaiských Alp a scenérie tomu odpovídá. Po přibližně 600 výškových metrech přichází na túře kritické místo, kde stojí za to zvážit lavinovou situaci. Je jím strmější pasáž vedoucí do JV rampy, která ve finále nabídne nejhezčí část sjezdu a po ní už frčíš volnými cikcaky do sedla (~2 750 m). Většina skialpinistů tu končí a přezouvá se na sjezd, pokud ale toužíš po kříži, je to ještě asi 20 minut po hřebeni bez lyží směrem na východ. Tady je dobré myslet na to, že budeš sjíždět převážně v jižních a jihovýchodních orientacích, tak raději za studena, než začne sníh krustovatět. Sjezd až do údolí Klammbachtalu je nejhezčí, v údolí už často najedeš do stopy, která tě dovede zpátky k autu. Skvělou delší alternativou nebo samostatnou kratší variantou pro dny s horší lavinovou předpovědí je túra jen do sedla Kreuzjoch (2 563 m n. m.).
Trasa z parkoviště na Rietzer Grießkogel
Trasa z parkoviště do sedla Kreuzjoch
1. Údolí Klammbachtal směrem na Rietzer Grießkogel | 2. Pohled dolů z rampy Rietzer Grießkogelu | 3. Pohled ze sedla na Kreuzjoch
A poslední túra, opět z Kühtaie, na závěr, než pojedeš domů. Rychlá a v dobrém sněhu velmi vděčná varianta je od přehrady do údolí Mittertal a dál buď na vrcholek Schafzölen nebo Vordere Karlesspitze. S trochou síly v nohách můžeš jeden z nich zvládnout nahoru a dolů za dvě hodiny a užít si parádní sjezd před cestou domů. Jen si ani na jeden nezapomeň haršajzny, sedlo je často vyfoukané a vrcholové partie umí být tvrdé jako beton.
Schafzölen, foto Michal Gajdoš
Tak dobrou podmínku!
