Od Patizon ambassadorky Pavlíny Adam

Pavlína si očividně od návratu z GHT nechce dát pauzu. Stíhá toho opravdu hodně, a tak i vy si přijdete na trochu parádního čtením, kde hraje prim cesta s pytlem ven!

Jordan trail: 650 km pouští

Na obličej mi dopadají obrovské kapky deště. Je to vlastně spíš fontána vody, která mi proudem tryská do obličeje. Vysvobozuji se ze spacáku (ještěže má tak chytrý zip a daří se mi z něj dostat celkem rychle) a chaoticky hledám tarp. Než se rozkoukám a proberu z polospánku všechno je durch mokré. Tak takhle to být vůbec nemělo, vždyť jsme v jordánské poušti, říkám si.

V noci se mi kolikrát žízní zdálo, že plavu v moři, dávám si sprchu ve vodopádech nebo se potápím v bazénu. To ale nebyl případ dnešní noci, kdy se přihnala přívalová bouřka a doslova nás vykoupala v potocích vody plných bahna a splašků z hor. A to byla teprve první noc v Jordánku, kam jsme se přijely ohřát po našem monzunovém himalájském dobrodružství v Nepálu. Byla to zároveň poslední noc, kdy bylo vody dost. Možná spíš, kdy vůbec nějaká byla. Vědět to dřív, více si to sušení věcí užiji.

Jordan trail začíná na severu země u Syrských hranic a vede až k Rudému moři na jihu. Je to 650 km napříč vyprahlou krajinou plnou písku, úzkých wadí (kaňonů), velbloudů a neskonale pohostinných lidí. Spousta lidí se vydává na 100 km dlouhý trek z Dany do Petry, kde své dobrodružství končí prohlídkou jednoho z novodobých divů světa, skalního města Petry. My jsme si to ale chtěli projít celé.

Jordan Trail: cca 650 km, převýšení minimální. Trail pass: 28 USD. Lze rozdělit do osmi logických etap.
Koncept stezky procházející jordánský venkov není nový. Po tisíce let starověké stezky a obchodní cesty procházely územím, kde dnes leží Jordánsko. Leží zde střední část takzvané King's Highway, obchodní cesty táhnoucí se z Egypta do Akaby a pak na sever do Damašku. Tuto cestu používali Moábci, Edomité a Ammonité, ale během prvních století př.n.l. nabatejští obchodníci prodloužili tuto cestu dále do Asie a jižní Arábie a učinili z Jordánska centrum své říše, kde se nachází i kulturní klenot: skalní město Petra.

Více o Jordan trail najdete tady.

Sever země je daleko divočejší. Asi je to i tím, že sem moc turistů nezavítá. A nebýt Jordánců, kteří jezdí za levnějšími nákupy do Sýrie, asi by tu turismus nebyl vůbec žádný. V horách člověk potká jen beduíny se stády ovcí. A psy. Těch si člověk všimne jako první. Obzvlášť pokud se mu s vytasenými tesáky a hlasitým štěkotem začnou pohybovat nebezpečně blízko za zadnicí. Jediné, co zabírá, aby člověk neodjel s hezkým tetováním, jsou dobře mířené kameny vrhané z dostatečné vzdálenosti před psa. Pes sice nepřestane štěkat, ale přestane se přibližovat. Většinou. Pokud je psů více, nebo se jim podaří vás obklíčit, musíte vrhat rychle. Tuto techniku jsme okoukali od čtyřleté holčičky, co nás přišla jednou vysvobodit ze zajetí těchto krvelačných bestií. Bála jsem se? Sakra že jo. Pokousali nás. Ano. Od té doby, celých prvních 300 km, jsem nosila v batohu hromadu kamení. A pak že jsem ultralight.

Dny postupně plynuly a my si užívali každého pozvání na čaj, které jsme dostali. Jak nikde nebyla voda, byli jsme zejména na začátku trailu odkázáni na pohostinnosti místních. Pozvání na čaj následovalo vždy hned po otázce, zdali nepotřebujeme vodu.

Ultralight spacáky Patizon: Patizon Dpro 290 & Patizon G 400

Ideální triko na cestování: Patizon Merino T-shirt

Nejednou se nám stalo, že nám u cesty zastavilo auto a doslova po nás házeli kelímky vody, že prý musíme hodně pít. A jíst. Tu máte granátová jablka, je zrovna sezóna. A chleba a hummus. Olivy. To vše výměnou za vřelý úsměv, společnou fotku a pár arabských slovíček, které jsme pochytili cestou. Nejdřív jsme si je podezřívavě prohlíželi, co za to budou po nás chtít, než nám došlo, že ti divní jsme my. V našem světě jsme už moc přistoupili na to, že pomoc neumíme dávat, ale ani ji přijímat. Welcome to Jordan.

Po 22 dnech se nám podařilo dostat až k Rudému moři. Sama jsem byla překvapená, jak různorodá může poušť být. Na začátku jsme procházeli přes zvlněné kopce porostlé nízkými keři, které slunce přeměnilo spíš na bodláčí. Procházeli jsme přes písečné duny, kde každý krok v písku nás stál půl kroku dolů. We Wadí Rum nás červený písek nutil přemýšlet, jestli jsme nepřistáli na Marsu. Procházeli jsme písečnou pouští, kdy jsme dlouhé desítky kilometru šli rovně a jen si hlídali slunce v zádech. Proplétali jsme se úzkými kaňony, které v období dešťů postupně omílá voda do neuvěřitelných útvarů. Trek jsme zakončili v krásných skalnatých horách na jihu země. Co víc si přát.