Rád jezdím do jakkoliv vysokých hor kdekoliv na světě, ale snad nikdy mě nepřestane mimořádně fascinovat vysokohorský terén nejvyšších partií Alp. Vloni se mi podařilo po dlouhých letech zkompletovat sbírku víc než osmdesáti vrcholů přesahující iluzorní hranici 4 000 m n. m. Tento stručný výběr vám může zlepšit povědomí o čtyřtisícovkách a třeba načerpáte inspiraci pro vlastní výstupy.

Píše ambasador Patizonu Jakub Cejpek

Na úvod musím zmínit, že onen seznam 82 vrcholů vydaný UIAA je sice konsenzus platný posledních pár desítek let, ale rozhodně ho nelze brát jako dogma. Sám si uvědomuju, že jsou mnohé položky tohoto seznamu geograficky diskutabilní a že zohledňují především historický kontext alpinismu. Příklad? Když popisuje topografii Mont Blancu legendární britský horolezec Edward Whymper, zmiňuje jen tři významné vrcholy – Mont Blanc, Grandes Jorasses a Aiguille Verte. Přitom dnes najdete v tomto masivu hned 28 „oficiálních“ čtyřtisícovek. Proto je potřeba k této pošetilé sbírce, jako ostatně k jakémukoliv kategorizování v horolezení, přistupovat s nadhledem. Pro mě osobně bylo vždy hlavní motivací objevování nových a dosud neznámých míst v nádherné přírodě a dosud nenavštívené čtyřtisícovky moje odhodlání dobře podporovaly. Ale dost filozofování! Pojďme se podívat na vybrané vrcholy rozdělené do subjektivních kategorií.  

Moje první čtyřtisícovka

Gran Paradiso v červenci 2005. Půjčil jsem si od bráchy auto a s kamarádem z gymplu, Michalem, jsme vyrazili přes půl Evropy. Vyzbrojeni jsme byli papírovými mapami a teoretickými znalostmi o pohybu po ledovci a překvapivě jsme i z dnešního pohledu neudělali mnoho chyb. Jen ty almary, které jsme táhli na zádech, odpovídaly spíš měsíční expedici, než dvoudennímu výstupu.

1. Gran Paradiso 2005 | 2. "Jen ty almary, které jsme táhli na zádech,..." :-)

Moje poslední čtyřtisícovka

Aiguille du Jardin v květnu 2025. Na tenhle vršek jsem měl spadeno posledních 5 let a ne a ne vychytat bezpečnou podmínku. Nakonec nám to s Martinem vyšlo na výbornou, i když jsme museli zvolit netradiční start z Aiguille du Midi, neplánovaně bivakovat a protáhnout výstupový den na krásných 21 hodin. Fun fact? Aiguille du Jardin a sousední Grande Rocheuse, které byly tehdy nově zařazené na seznam, byly posledními vrcholy, kterými ve 30. letech 19. století doplnil svou sbírku první „sběratel“ čtyřtisícovek, Rakušan Karl Blodig. Ve svých 72 letech si to tehdy střihnul severkou sólo nahoru i dolů. Kéž bych měl za 30 let stejnou fyzičku a odhodlání!

Nejvíc vrcholů během jednoho výjezdu 

Nejvíc vršků jedním šmahem se sbírá nad Zermattem. My jsme si v rámci tzv. Spaghetti Tour na hranici Švýcarska a Itálie v září 2016 s mou ženou Kristinou vyzobli 12 čtyřtisícovek, ale to rozhodně není zdejší maximum. Pokud poctivě prokřižujete celý masiv Monte Rosy, můžete jich napočítat 18. A pokud to vezmete v tempu jako Švýcar Andy Steindl, můžete to stihnout za méně než 8 hodin. Ale pro běžné smrtelníky je to spíš túra na 3–5 dnů.

1. a 2. Hřeben Aiguille du Jardin – Grande Rocheuse | 3. Monte Rosa, Punta Giordani

Nejtěžší výstupy

Tady nemusím dlouze přemýšlet. Nejtěžší horolezecký výstup, který jsem kdy podnikl, byl hřeben Peuterey, který jsme v červenci 2020 přelezli s Lukym ve verzi Integral začínající v údolí Val Veny a končící na vrcholu Mont Blancu. Celkem 50 skalních délek, 400 metrů slanění, hledání bivaku pozdě do půlnoci,… A druhý den nanovo, jen skálu vystřídal sníh a počasí se začalo kazit. Tahle komplexní túra nás prověřila víc než poctivě. Z dalších výstupů aspoň telegraficky vzpomenu na rovněž předlouhý a místy objektivně nebezpečný hřeben Brouillard s Martinem a na mrazivou severku Nollen na Mnicha v Bernských Alpách, kdy se nám nečekaně zkazilo počasí a prsty nám omrzly tak, že jsme cítili brnění ještě čtvrt roku.  

1. Peuterey, hliníkový mačky a tvrdej led | 2. Peuterey, topo | 3. Peuterey, lezení do půlnoci | 4. Nollen na Mnicha

Moje nejlehčí čtyřtisícovka

Mezi nejsnáze dostupné čtyřky patří Breithorn a Allalinhorn, ke kterým se díky lanovkám dostanete za dobré podmínky během dvou hodin. I tady ale pamatujte na to, že se jedná o ledovcový terén a obří trhliny se neptají, jak daleko je to do střediska. Pokud byste hledali technicky neobtížný výstup bez lanovky uprostřed panenské přírody, zkuste Bishorn. Výstup na chatu Tracuit je sice slušná štreka, ale údolí Zinal patří k těm nejkrásnějším ve Švýcarských Alpách. 

Vrcholy, které potřebovaly více pokusů

Většinou se nám dařilo na první dobrou, ale pár pytlů jsme během těch 20 let přecijen pověsili. Na Weisshornu nás jednou vypeklo počasí při výstupu ze severu a jindy zas množství sněhu naopak z jihu na hřebenu Schali. Tak jsme to pak zase vzali ze severu, a už to klaplo. Na Écrins jsme jednou kvůli sněžení ani nedošli na chatu, podruhé nás zas na podzim překvapila normálka, která byla komplet v ledu. Nakonec jsme si na tuhle nejvzdálenější čtyřku vylezli s Lukym jižním hřebenem, linkou, která je sice hodnotná, ale jedná se o takový kamenolom, že bychom ji s čistým svědomím nikomu nedoporučili. No a tři pokusy zabral také již zmiňovaný Aiguille du Jardin.

1. a 2. Weisshorn | 3. Écrins, normálka "komplet v ledu" | 4. Écrins jižním hřebenem, "kamelonom"

Na kterých jsem byl nejvíckrát

Pokud nesbíráte vrcholy jako Kilian, tedy na jeden zátah, nezbude vám, než jich pár navštívit opakovaně. Já byl takhle z donucení čtyřikrát na Mont Blancu a čtyřikrát na Piramide Vincent.

Na kterých jsem byl sám 

Nechci nijak propagovat pohyb sólo v ledovcovém terénu a tak jen čistě pro záznam uvedu, že jsem jel sám stopem poprvé na Mont Blanc a stejným dopravním prostředkem jsem vyrazil v roce 2007 na Jungfrau a Mnicha do Bernských Alp. Sólo jsem taky lezl Liongratem na Matterhorn.

Kde si užijete pěkné skalní lezení

Následující vrcholy nepatří mezi známé, ale rozhodně je doporučuju, protože nabízí pevnou skálu, krásné lezení a fantastické kulisy:

  • Obergabelhorn & Zinalrothorn: ideální je podle mě kombinace hřebenu Arben ze stejnojmenného bivaku, poté nocleh na malebné Rothornhütte a následující den výstup Zinalrothorn. Na ten vedou i další parádní linky z údolí Zinal.
  • Dent Blanche: fantastický jižní hřeben střední obtížnosti se startem z nejvýše položené chaty Švýcarského alpského klubu.
  • Schreckhorn–Lauteraarhorn: hřebenovka v nejodlehlejší části Bernských Alp s excelentním a exponovaným lezením. Počkejte si ale na tutovou předpověď a suchou skálu.
  • Dufourspitze: méně známý výstup ostruhou Cresta Rey není obtížný, ale užijete si tu vzdušné lezení v kulisách velkolepé severky Liskammu.
  • Weisshorn: již zmiňovaný severní hřeben z Bishornu je skvělá panoramatická túra s několika lezeckými pasážemi a famózním závěrečným sněhovým hřebenem vedoucím do výšky 4,5 kilometru.

1. Obergabelhorn | 2. Zinalrothorn | 3. jižní hřeben Dent Blanche | 4. Dufourspitze, výstup ostruhou Cresta Rey

Nejlepší čtyřtisícovky na skialp

Mnoho čtyřtisícovek je vhodných i pro výstup na lyžích a dokonce to pro ně dává i výrazně větší smysl, tak třeba:

  • Monte Rosa z Itálie: využijte lanovek středisek Alagna-Valsesia a zázemí chaty Gnifetti (S nejlepší gastronomií v celých Alpách!), projděte si řadu minoritních čtyřtisícovek tohoto masivu a stavte se na kafe v nejvýše položené chatě v Evropě, Capanna Margherita na vrcholu Signalkuppe (4 554 m n. m.).
  • Strahlhorn + Rimpfischhorn: dvojice nad švýcarským Saas-Fee je ideálním čtyřtisícovým skialpovým cílem. To, co je v létě dlouhá řehole po ledovci, je na jaře radost na skialpech. Rimpfischhorn má technický závěr, který je potřeba dolézt v mačkách, na Strahlhorn dojdete na lyžích prakticky až na vrchol.
  • Bernské Alpy: s výjimkou Schreckhornu jsou všechny tamější čtyřtisícovky na skialp jak dělané! Největšími lahůdkami jsou Aletschhorn, jižní stěna Lauteraarhornu a samozřejmě nejvyšší Finsteraarhorn. Místo na chatách rezervujte brzy, v jarní sezóně praskají ve švech.

1. Strahlhorn | 2. Rimpfischhorn | 3. sjezd jižní stěnou Lauteraarhornu | 4. Finsteraarhorn, východní stěna

Kam je to nejblíž

Tohle bude rychlé a stručné. Jedinou čtyřtisícovkou Východních Alp je Piz Bernina nedaleko Sankt Moritz. Tras na ni ale vede celá řada, od populárního Biancogratu po normálky z italské i švýcarské strany, které lze dobře nakombinovat se sousedním traverzem hřebene Piz Palü – ten má sice „pouhých“ 3 900 metrů, ale rozhodně stojí za to. Tato oblast je navíc také vděčným cílem i pro jarní skialp. Pokud byste naopak hledali nejvzdálenější čtyřtisícovku, zamiřte do již zmiňovaného francouzského Écrins.

Piz Bernina

Ať už čtyřtisícovky přeběhnete jako Kilain Jornet během 19 dnů, nebo z nich uděláte celoživotní projekt, přeju vám, ať vás okouzlí stejně jako mě. A bezpečně se vždy vraťte domů!

Jakub Cejpek

Když jsem se před 16 lety poprvé vydal do Jižní Ameriky, vážil můj spacák z dutého vlákna přes 2,5 kila a zabral celou spodní kapsu 80litrového batohu. Tehdy jsem pochopil, že pokud chci výbavu odlehčit, zmenšit a k tomu se dobře vyspat, bude potřeba investovat do peří. Podobný scénář měla evoluce nošení zateplovací bundy. Peří se ukázalo být jako nejlepší izolant pro všechny podmínky. Nosím ho v zimě i v létě, do hor i na procházku do lesa. A jsem rád, že teď můžu používat český Patizon, který je promyšlený a propracovaný do posledního detailu. Funkčně i designově. Jen u ohně pořád raději přespím v deset let starém duťáku.

Oblíbené kousky: Patizon G400, Patizon Exo 100 / ReLight Pro