Než jsem se vydal na přechod Bajkalu, čerpal jsem – po nemalém nátlaku mojí maminky – z pár knížek a článků moudra o tom, jak správně spát a vůbec, dlouhodobě žít a přežívat v teplotách hluboko pod nulou.

V následujících řádcích se pokouším shrnout teorii, praxi a taky onu nemilosrdnou pravdu.

Polohy

Člověk by měl usínat na zádech, ideálně s rukama na hrudi – prostě jako by vás naaranžovali do rakve, kdybyste se zimou už nevzbudili. 🙂 Je to proto, že při spaní na zádech se teoreticky vzbudíte dřív, než prochladnete, a z prochlazení se budete v noci horkotěžko vylízávat.

Oblíbená poloha skrčeného dítěte – ležení v klubíčku s rukama mezi stehny se sice může na první pohled jevit jako pohodlnější a tepelně výhodnější, ale rozumné je schovat si ji na horší časy. Protože ty až přijdou, vy už nebudete mít moc možností, jak si lépe lehnout a budete dost možná odsouzeni k probdělé noci. Kdo zažil, zažít už nechce...

Z dlouholeté praxe ve spaní (🙂) jsem ale věděl, že na zádech já spát neumím. Už měsíce před odletem na Bajkal jsem tedy začal nemilosrdný trénink. Na akci jsem díky tomu odjel už jako ostřílenej spací veterán a na zádech jsem se prochrápal až k úspěšnému konci přechodu.

Stinná stránka věci je síla zvyku. Teď už mi většinu nocí prochladnutí nehrozí, ale moje tělo mi furt říká: “Lež na těch zádech!”, což občas pro toho, kdo se probudí vedle mě, působí trochu divně – že prej ležím jak v rakvi, ať se uvolním. Dejte si pozor, vy si připadáte uvolněně, ale laická veřejnost netuší, že ve snech neustále bojujete o přežití.

Sucho

Mokré věci rapidně snižují tepelný komfort – fensterovou metodou (tedy dlouhým a dumavým pohledem z okna) odhaduji snížení tepelného komfortu až o 40 %! (pozn. autora: přesnost +- 40 %). Fest nepříjemné, ale strašně důležité, je převléknout se na konci dne ze všech navlhlých věcí do co nejsuššího oblečení. Já vim, často je to suché taky pěkně promrzlé. Po chvíli se ale prohřejete a už je dobře, líp, než bylo, ale ta chvíle! Zdá být nekonečná. Nicméně ve spacáku, uprostřed noci, člověk fakt pozná rozdíl.

V praxi pro mě byla ona hrůzná chvíle diskomfortu natolik odstrašující, že jsem tuhle teorii většinu dní přebil názorem: “Se přece nepotím, tak je to suchý.” Párkrát jsem kvůli tomu i přes spaní v LUXUSNÍM Patizonu G 1100 cítil chlad. Ale ne zimu.

Péče o spacák

Že máte péřák, z vás ještě nedělá ledoBORCE.

Je třeba s ním trošku pracovat – přes den jsme při přechodu měli spacáky připevněný na saních, tak, aby se do nich opíralo slunko. Vlhkost se hezky vysráží na jejich povrchu, zmrzne, a dá se vykartáčovat (sušení mrazem – hustý že). Důležitý ale je schovat spacák dřív, než začne padat rosa nebo sníh.

Večer je třeba spacák vybalit do stanu mezi prvními věcmi, aby se co nejvíce nafouknul (loft) a byl připravený na to, co ho s vámi v noci čeká. Co se tedy balení týče – spacák by se měl prostě vybalovat co nejdřív a naopak balit co nejpozději, aby proschl.

V neposlední řadě: peří se ve spacáku v rámci komor přesouvá. Občas se stane, že je ho někde málo (tam je pak zima) a jinde zase hodně – fajn je spacák večer protřepat a kouknout, jestli je peří tam, kde má. Pak už nezbývá než se zakuklit, stáhnout sňůry a jít na kutě. 🙂

Zimní péřové spacáky Patizon.

Spaní v zimě v bodech

• Spěte na zádech, s rukama na hrudi. Polohu klubíčka si nechte na horší časy.
• Před spaním se vždycky převlékněte do suchého.
• Spacák sušte a před spaním ho nechte trochu nabýt objemu.
• Kvalitní spacák musí ležet na kvalitní karimatce, jinak je to skoro jedno. 🙂

Text a foto: Dan Born, Láďa Smrž