Sto kilometrů zimní Šumavou

Šumava je největší národní park České republiky. A taky tam bývá dost často zima!

Ahoj. Já jsem Marvel, jsem sibiřský husky a žiju se svojí mámou Lůcou, za kterou se furt někde musím omlouvat. Jakože fakt. Ale zase když vidím některý svý psámoše, tak se mám asi dobře. Pořád někam s mámou jezdíme a jsme vždycky tam, kde zrovna padá sníh. A to je pro mě samozřejmě úplně nejlepší!

Ale kde je sníh, tam je samozřejmě i zima, a pro mě zima = pohoda. Pro mámu zima = klapkající zuby. V noci mě potřebuje, tiskne se ke mně a povídá mi, že by to beze mě nezvládla. Znáte ten pocit, když vás někdo opravdu potřebuje? Je to skvělej pocit. Každému bych přál to zažít!

Průser ale přišel, když jsme vyrazili na zimní přechod Šumavy a máma si půjčila nějaký spacák, co se vytahuje, říká si ultralehký drtič mrazu a vyrobily ho nějaký Tykve. Tak to jsem zvědavý teda! Myslím, že to stejně bude naprd, v extrému je ten spacák jenom do -48°C, a moje srst má extrém v -60°C, takže… ať se pakuje, drtič!

Máma a ostatní dvojnožci rozhodli, že půjdeme z Nové Pece do Železné Rudy, což mi bylo úplně jedno, protože s námi vyráží ještě dvě čtyřtlapky – border kolie Corey a bernská salašnická Megie. Megie je fajn, ale Corey… to je vám tak voňavá čubina, že se mi z toho vaří mozek. Měla prý zrovna nějaké svoje dny, což bylo super, protože byla extrémně hravá, pořád jsme byli všude spolu a moje instinkty mi říkaly, ať s ní založím rodinu. Máma mě ale hodně rychle schladila, žádné sibiřské kolie vychovávat prej nebude, vyhodí mě z domu a ufikne mi to nejcennější co mám! To bych chtěl vidět! To nejcennější co mám je totiž máma. Když viděla můj blažený úsměv, tak mě ještě jednou varovala, že jinak půjdu na Aukro, E-bay nebo Marketplace. Nevíte, kde to je? Doufám, že tam bude sněžík...

První den jsme hned objevili Plešné jezero a vystoupali na Plechý, 1 378 m, což je nejvyšší hora české strany Šumavy. Nádhera! Dvojnožci pořád zastavovali, fotili a kochali se. Než jsme došli na Třístoličník, 1 333 m, ty výhledy byly opravdu neuvěřitelné. Užili jsme si tady západ sluníčka a utíkali na nouzové nocoviště v Novém údolí. Když jsem viděl, jak všichni rozdělávají stany, je jim zima, a poskakují jako já, když chci jít na procházku, tak jsem věděl, že mě budou potřebovat, abych je pořádně zahřál. Marvel hrdina! Dali jsme si večeři (měl jsem bizona a vývar) a já už byl připravený na stráži, abych mámu uprostřed noci mohl začít zahřívat a zachraňovat její život, jak je mým zvykem. A taky že jo! Už v jednu hodinu si mě k sobě přitahovala, drkotaly se jí zuby a potřebovala mě! Jupííí! Podrtil jsem drtič! Půjde z domu nafoukanec jeden!

No… jediný kdo prý půjde z domu bude nenafoukanec karimatka. Celý druhý den se tu řeší, že karimatka je dost podstatný článek celé výbavy. Nevěřím. Na vyfouklé karimatce se prý na sněhu nedá spát a každému by byla zima. Nevěřím. To, že máma v noci skoro nespala, protože jí byla zima, byla prý chyba jen té nefunkční karimatky. Nevěřím!

Výhledy dneska opět neskutečné, šli jsme celou dobu po červené, přes Krásnou horu až na nouzové nocoviště Strážný, kde zase začalo rozdělávání stanů ve sněhu, drkotající se zuby a poskakování. Dneska se mění pravidla hry a matka šlohla karimatku svému dvojnožci a … Znáte ten pocit, když vás někdo opravdu potřebuje? No, já taky ne. Normálně po mě v noci ani neštěkla!? Bylo jí vedro!? A vyspala se do růžova? Ráno jsem chvíli přemýšlel, jestli mě teď jako ještě vůbec bude potřebovat. Co když mě nechá tady uprostřed Šumavy? Kde je Aukro, Marketplace nebo Ebay? Půjdu tam sám!

Mé jediné štěstí bylo, že na té špatné karimatce spal mámin dvounožec Honza a ten se celou noc klepal a potřeboval mě. Dneska je stejně protivný jako máma včera. Třetí den se naše představy o ideálním počasí značně rozchází, já jsem v sedmém nebi a dvojnožci tu brblaj a kafraj, protože fouká vítr a sněží! Běžím, co mi tlapky dovolí a chytám sněžík do pusy, to je psí ráj! Nechápu, že to někdy máma nezkusí, aspoň by věděla, co je to užívání si každé sekundy života! Tak stejně, už jste se někdy zkusili vyválet v pořádně smradlavém bahně? Bomba, co? Dnešní výhledy prý za nic nestály, což nechápu, já tady ty výhledy zbožňuju – chodím totiž furt nalepený na Coreyin zadek. Marvel koumák.

Čtvrtý den byl ten nejnudnější na světě, protože jsme šli z Bučiny na Modravu bez Corey! Prý už mě měla plné zuby, jak jsem jí furt čuchal k zadku, tak jsme vyrazili hodinu před ní. Celý den jen sněží a sněží, což by normálně bylo super, ale bez Corey je to trochu nůďo. Sraz jsme měli v pivovaru Lyer, kde si dvojnožci objednali snad úplně všechno z jídelního lístku a zbytek si nepamatuju, usnul jsem. Probudil jsem se až večer, když jsme si šli spát do stanu a věděl jsem, že po mě v noci nikdo ani neštěkne, protože si tu máma nechala dovézt novou karimatku, takže dneska všichni budou spát jak zabití. Fňuk.

Pátý den jsme šli z Modravy přes Tříjezerní slať na Poledník, 1 315 m, kde se mi moc líbilo, protože tam konečně byla ta správná teplota, kterou mám rád. Dvounožci vypadali, že to nedaj. Máma se klepala jak osika a mluvila o nějakém přechodu na druhý břeh. Yes, asi další přechod nějakých hor! Hned jak zapadlo sluníčko, nikdo už nevystrčil nos ze stanu. Cítím ve vzduchu, že dneska možná budu potřebný. Všichni odhadují teplotu na -16°C. Já bych si nejradši venku lehnul do sněhu. Jsem přece sibiřský husky! Máma ale vždycky říká, že nejsem ze Sibiře, ale z Olomouce, tak ať jsem radši v teple ve stanu.

Je to tady! Poslední šestý den, dojdeme do Železné Rudy, a pojedeme domů na gauč a za mými největšími kámoši, co dělají mňau. Nikdo v noci neumrznul. Nikdo mě v noci nepotřeboval, ale ráno jsem zjistil něco fakt divného. Máma si mě k sobě po ránu přitulila úplně stejně jako když jí vždycky bývala zima. Dala mi pusu do kožichu a řekla její obvyklé: „Dobré ráno medvídě!“ Vlezl jsem si k ní do drtiče a ty kráso! Tučňákům by roztála celá Antarktida! To bylo vedro psámoši, to jste neviděli! Ale už vím, že mě máma nemá jen na zahřívání, teď na to má drtiče, ale nikdy by mě snad nikde nenechala. Doufám. Všude říká, že se s mou výchovou děsně patlala, aby mě s sebou mohla všude brát, tak já jí teda budu věřit. Je to totiž nejlepší máma, co mám! A ta její výchova mě taky stála dost nervů! 😊

Trasa po nouzových nocovištích:

1.den – 20,2km, nahoru 698 m, dolu 649 m, Nová Pec -> Nové údolí

2.den – 13,1km, nahoru 248 m, dolu 193 m, Nové údolí -> Strážný

3.den – 16,4km, nahoru 413 m, dolu 122 m, Strážný -> Bučina

4.den – 13,3km, nahoru 206 m, dolu 400 m, Bučina -> Modrava

5.den – 14,4km, nahoru 446 m, dolu 124 m, Modrava -> Poledník

6.den – 20,5km, nahoru 379 m, dolu 928 m, Poledník -> Železná Ruda

Celkem: 98,8km, 2401 m, 2427 m

A jestli tohle četli nějací moji čtyřnozí parťáci nebo i dvojnožci, kteří mají doma své drahé polovičky, které furt všude mrznou, hlavně jim nekupujte ten ultralehký drtič mrazu, protože už vás nikdy nebudou potřebovat. Ale jestli vás tím hodně otravují a už se o ně nechcete starat a chcete, aby vám v noci daly pokoj, tak ho těm čubinám kupte! Ale počítejte s tím, že už za hrdiny noci nikdy nebudete!

Polárníček Marvel a gramatiku měla upravit matka Lůca

PS: Aha, tak prej nejste kedlubny ani tykve, ale Patizony! Tak hafinky tlapinky pa!