Příprava na závěrečné zkoušky horských vůdců IFMGA

Ondra Vacek -

Práce horského vůdce se může zdát jako sen. Jste neustále v horách, děláte, co vás baví. Ale cesta k takovému snu je asi jako nekonečný pohovor, kde vás místo HR testuje lavina, počasí a spánkový deficit. A už jste někdy vedli nezkušeného na krátkém laně? :)

Dál píše Lukáš Klingora

Jdeme do finále. Závěrečky IFMGA klepou na dveře!

Skoro na den přesně je to 15 let, co jsem se doma klepal nad skriptama před maturitou. A jelikož jsem se na to v půlce vejšky vybodnul (s vidinou toho, že budu radši lézt po kopcích), tak je úspěšně složená maturitní zkouška prozatím můj největší úspěch na akademické půdě.

A o tom, jestli během vejšky hodit ručník do ringu a vrhnout se radši do kopců bylo správné rozhodnutí se definitivně rozhodne začátkem letošního léta. Čekají mě totiž státnice z hor – závěrečné zkoušky vzdělání horských vůdců IFMGA. Pocity? Dost podobný, jako před maturitou. Ze všeho nejvíc se totiž i teď těším, až to bude za náma (společně se mnou jde k závěrečkám dalších 8 aspirantů ČAHV, z toho vůbec první dvě holky v ČR!). 

Vlastní vzdělání od zahájení přijímací zkoušky po závěrečnou zkoušku horského vůdce UIAGM trvá přes 3,5 roku. Podle potřeb se každý běh mírně modifikuje, vždy však zahrnuje minimálně 120 dní výukových kurzů a zkoušek, minimálně 30 dní osobní lezecké praxe a minimálně 35 dní výukové praxe v postupných kvalifikacích – „Instruktor skalního lezení“ a „Aspirant horského vůdce UIAGM“.

zdroj: https://www.horskyvudce.com/jak-se-stat-horskym-vudcem/

Zároveň je ale tlak z potencionálního neúspěchu neporovnatelně jiný. Upřímně. Vzdělání horských vůdců je za mě úplně jiná hra. Od doby, kdy jsem před 13 lety skončil se závodní cyklistikou jsem tomu obětoval podstatnou část svého života a více méně veškerý volný čas. Najezdil určitě víc jak statisíce kilometrů v autě mezi horskýma údolíma a do vzdělání investoval můj “potenciální rodinný dům”. Takže si asi dokážete představit, co se mi teď občas honí hlavou.

Na druhou stranu se ale musím trochu pochválit. Potenciální neúspěch si na konci června vůbec nedokážu představit a připustit. Tak nějak, snad zdravě, si věřím. Jsou to teda vlastně obavy? Spíš asi hlavně respekt.

Co nás zhruba čeká

V první řadě to bude totiž pořádná fuška. Čekají nás dva týdny plné zkouškového vodění v masivu Mont Blancu, zkoušky z lanových a záchranných technik, ale taky teorie první pomoci, meteorologie nebo historie alpinismu a horolezectví. V akci od rána do večera. A jak znám naše lektory / zkoušející z ČAHV, tak zkouškové túry budou vybírat “bonbónkový”.

Myslí to s náma totiž dobře. Gájdovská profese není žádnej med (už jsem se o tom, myslím, stihl během aspirantský praxe dosyta přesvědčit) a tak budou nároky nejvyšší. Cílem těhlech zkouškových túr tak bude nejen otestovat naši převahu ve všemožných typech terénu a náš cit pro vodění, ale taky: 1. naší fyzickou a především psychickou odolnost, 2. vnímání a komunikaci případných rizik, 3. smysl pro orientaci a timing našich túr a 4. racionalitu našich rozhodovacích procesů. Maturita hadr.

Trénink

Skloubit přípravu na závěrečky během jara, kdy se skialpová sezóna překlápí do té letní, není žádná sranda a tak letos víceméně zazimovávám lyže už v březnu a více prostoru dostává vertikální pohyb. Fyzický fond mám po zimě, troufám si tvrdit, slušný a je potřeba to rozlézt. Začínám nejdřív víc na umělce, kde je dobrý rozhýbat zase horní polovinu těla a pak se přesunu do skal a vyladím cit.

Nechybí taky opáčko všemožných lanových záchranek a technik. Pletu si na sebe bič a dávám si předsevzetí, že to projedu teď vždycky alespoň jednou do týdne. HOIka, Strauss, Flaschenzug a další lanové techniky. Večery u Netflixu pak nahrazují večery s metodickými materiály a skripty, kde probíhá velkolepé vzpomínání na to, co jsem během čtyřletého gájdovského studia už úspěšně zapomněl. Tady vidím s maturitou snad největší podobnost. 

Final preparation pak bude už přímo v Chamonix. Čtrnáct dní před závěrečkama mám už od loňskýho léta v kalendáři booknutých na přípravu. Důležité nebude se jen rozlézt a zvyknou si na nadmořskou výšku, ale především dostat vodění do ruky. Vycvičit si zase oči na správné hroty a celkově čtení terénu, rozhýbat se s lanem v ruce a nastartovat v hlavě ty správné algoritmy rozhodovacích procesů nezbytných pro bezpečné vodění během letních túr.

Zejména vedení hostů na krátkém laně je pro nás, stále tak trochu “gájdovské pulečky”, prostě pořád vcelku nová disciplína a už vloni začátkem letní sezóny jsme se (troufám si tvrdit, že my všichni aspiranti) přesvědčili o tom, že je nutné se v ní po zimě zase trochu otrkat. Ne nadarmo se short rope říká královská disciplína horských vůdců.

Gear

K finálnímu vyladění za mě neodmyslitelně patří i stoprocentní gear. Naostřit hroty na mačkách a cepínech, vyčistit a promazat friendy, nakrémovat rukavice, zašít díry v péřovce. Kvalitní vybavení, na které je stopro spoleh, je totiž základní stavební kámen každý (nejen zkouškový) túry v horách. Mně naštěstí stojí v zádech Patizon, a tak, kdyby nic jiného, bude mi u závěreček alespoň teplo.

Z Lukyho výbavy:

Držte palce, dík za podporu,

Luky.

Držíme!