Když se sny mění v realitu

Ambasador Danny Menšík popisuje svůj již tradiční výpad do oblasti Montblanského masivu, kde si mimo bivakování v ultralehkém spacáku Patizon G400, splnil sen o spojení dokonalého lezení s napnutím jedné z nejkrásnějších highline v Alpách.

Letní výjezd do Chamonix se už pomalu stává mojí malou tradicí. Moře vysokohorské žuly, špičaté vrcholy a skvělí kamarádi všude kolem. Francie je pro mě srdcovka a čím víc masiv Mont Blancu poznávám, tím víc highlajnových a lezeckých projektů mi přichází na mysl. Letos byl můj "plán A" udělat novou highline na Aiguille de la République (dále ,,Republika”), což je naprosto famózní věž tyčící se na hřebeni Charmozu. Loni jsem tam lezl cestu “La République bananière” (6c,750m) a podíval jsem se tak na její vrchol, abych mohl naplánovat logistiku tohohle highline projektu.

Do Chamonix jsem přijel na konci června, zrovna když končilo více jak týden trvající okno krasného počasí bez bouřek. Jen co jsem se v údolí potkal s mými kamarády Chloe a Polem, se kterými jsem se chystal lajnu na Republiku napnout, tak se začalo počasí trochu kazit a každý večer byly hlášeny bouřky. To se vzhledem k nutnosti dvou bivaků ve stěně příliš nehodilo. Nicméně jsme si vyhradili dva týdny, během kterých se určitě dvou-třídenní stabilní okno musí naskytnout.

Než se tak stalo, tak jsme nechtěli sedět na prdeli dole v údolí a vyrazili jsme lézt k chatě Charpoua, což je krásná oblast z jižní strany Aiguille du Dru. Strávili jsme tam tři dny a dvě noci v bivaku, páč chata byla plná (je to asi nejmenší chata s chatařem resp. chatařkou na světě - 8 míst na spaní). Ale já byl rád, protože to byla příležitost se konečně vyspat v novém patizonu G400. Krom toho těch pár gramů navíc v báglu nebylo nic hroznýho (731g - pozn. patizon týmu - profesní deformace:)). Kvůli nestabilnímu počasí jsme zvolili cesty, které stihneme za den i s návratem před možnými večerními bouřkami. V údolí jsem si našel spolulezce, frantíka Martina, a první den jsme dali traverz Drůček. Budíček ve 2:30. Start ve 3:30, ve 12 na vrcholu Grand Dru a před 15:00 jsme byli zpět u chaty. Druhý den jsme dali krásnou  a málo frekventovanou cestu na Flammes de pierre ,,Tout feu tout flamme” (6c+, 400m). Perfektní kus žuly, kolmé a pestré lezení po vlastním. Zkrátka pětihvězda. Poté měly přijít dva dny horšího počasí, takže jsme mazali dolu.

A znovu tedy nastalo čekání na počasí, abychom konečně vyrazili napnout lajnu na Republiku. A pak když se objevila nová předpověd, která hlásila dva dny bez bouřek, tak jsme se rozhodli to zkusit. Ráno, v den, kdy ještě odpoledne hlásili bouřku jsme vyrazili na chatu Envers, kde jsme počkali až to přejde a pak ještě ten večer jsme vylezli pár délek ,,normálky” na Republiku na polici, kde jsme přespali. Druhý den byl velký den, páč jsme vylezli zbytek normálky až do sedla pod Republiku, pak postupně na obě strany lajny (stěna Charmozu a vrchol Republiky). Udělali jsme kotvení a napli jednu z nejkrásnějších highline Alp. Já si přechodem splnil několikaletý sen a odměnou nám byl luxusní bivak na polici pod vrcholem Republiky. Prostě den jak má být. Druhý den jsme si ještě dopoledne užívali lajnu a výhledy a pak nás čekalo balení a dlouhé slaňování.

Po téhle misi, jsem si užíval pár dní zasloužený rest, ale taky jsem se těšil zpátky nahoru na kopce, protože jsme s jesenickým démonem Lukym Ondráškem byli domluvení na atak jedné těžké cesty na Grand pilier d’Angle. Jelikož na G. pilier d’Angle se nejlépe vyraží z bivaku la Fourche, tak jsme jeli nahoru lanovkou z Italské strany, odkud je to znatelně blíž než z Midi. Předpověď se ale s ubýhajícím časem horšila a ráno, kdy jsme měli vyrážet na dvou-třídenní akci do stěny nasněžilo 10cm. Neměli jsme už čas vyčkávat až to vyschne, takže jsme strávili v bivaku den navíc a pak jsme zvolili podstatně pohodovější plán B, hřeben Kuffner. Krásné a lehké lezení s parádní atmosférou nás alespoň trochu rozptýlilo od nenaplněných ambicí plánu A. Ale tak to hold chodí a trpělivost prý přináší ovoce, takže se už těšíme až sundáme pytel s banány v dalším pokusu.

Byl to moc povedený výlet a já jsem si hodně užíval i to, že sebou nevláčím těžkej spacák, ale jen ten roztomilej balíček peří, kterej se tak hezky nafufňá, když se rozbalí.

Hore a Huse zdar !!!

Danny