Větší & vyšší. Takové jsou kopce skoro všude, když je budeme srovnávat s těmi našimi. A protože v těch našich to už v březnu na skialpy moc nebylo, museli jsme vyrazit přesně tam. Za větším, za vyšším.
Vyské Taury jsou samozřejmě populární destinací a my jsme moc neváhali - podle počasí, lavinové předpovědi a stavu sněhu se výpad do oblasti Venedigeru zdál ideální. A s konečnou platností i byl - tady by vyprávění mohlo skončit. Ale vy se určitě rádi začtete do popisu dvou a půl dní, ve kterých nastoupáte 3 500 vm a to samé taky sjedete dolů.
Ströden - Essener-Rostocker Hütte
(6 km, 820 vm, 2-3 hodiny) - GPS záznam na Mapy.cz
Dopolední přesun do Rakouska je na 6-7 hodin. S cestou přes Mnichov, Kuffstein a trochou šikovnosti se vyhnete placení rakouské dálnice, no za FelbertauernTunnel zaplatit musíte. V Matrei in Osttirol odbočíte doprava a dojedete až na konec údolí Virgental. Tam najdete prostorné placené parkoviště a hned za ním dvě další údolí. Umbaltal dnes vynecháme a zamíříme přímo na sever - Maurertal nás po šesti kilometrech a 800 výškových metrech dovede až k velikánské chatě Essener-Rostocker Hütte. Cestou sice musíme překonávat několik vysypaných jarních lavin, ale jinak jde o jednoduchou a přímou cestu (kde je momentálně sněhu tak akorát na výstup. Jet tudy dolu by se asi nikomu nechtělo).
Chata je narvaná, příjemná a ještě nás tu čeká obrovská večeře. Pak už spánek a vstávačka až po šesté - na alpské poměry vlastně docela pozdě.
Essener-Rostocker Hütte - Grosser Gaiger - Johannis Hütte
(14 km, ↑ 1200 vm ↓ 1300 vm, 6-7 hodin) - GPS záznam na Mapy.cz
Ráno jako malované, na obličej napatlána vrstva opalováku, do břicha naskládaná bohatá snídaně a na těle hřeje Patizon Merino T-Shirt. Dnešním cílem je Grosser Gaiger (3 360 m), který celé údolí na jeho severním konci uzavírá a je zpravidla i najčastějším cílem těch, kteří z chaty ráno vyráží. Byť pod jeho vrškem leží malý ledovec, teď v zimě je vysněžený tak, že výbava na přechod ledovce může zůstat v batohu.
První tři kilometry se táhnou mírně do kopce nádherným širokým údolím, které do signifikantního tvaru U kdysi vytvaroval ledovec. Po obou stranách se skialpinista může kochat třítisícovými vrcholky.
Po třech kilometrech je potřeba nastavit vázání na lyžích na vyšší stupeň podpory - sklon se zvedá a začíná se chodit v klasickém cik-cak ornamentu. Při přechodu ledovce Maurerkees jsou vidět náznaky zasypaných trhlin, ale všude kolem nich je rozoráno od těch, kteří tu krájeli oblouky dolů. Valná většina skialpinistů totiž jen vystoupí na vrchol Grosser Gaiger a valí zpátky na chatu. To nebude náš případ.
V sedle pod vrcholovou hlavou necháváme lyže, obouváme mačky a protože trochu fouká, oblékáme peří - já v podobě Patizon DownLite Infinum Jacket, Lukáš v podobě testovacího vzorku. Pšt.
Ze sedla je to na vršek Grosser Gaiger asi 300 m a 100 výškových. Prudké, ale pořád chodecké, a na vršku čeká rakouská klasika - kříž.
Po sestupu zpátky do sedla se připravujeme na sjezd, který bohužel nevede hned do údolí Johannis Hütte, ale dlouho traverzuje na výstupové straně a křižuje svah pod vrcholem Grosser Happ. Nepříjemnými svahy tak sjíždíme těsně nad sedlo Türmljoch, kde na chvíli ještě musíme nasadit pásy.
Ze sedla nás už čeká jen sjezd k chatě - což se ale nakonec ukáže jako největší dobrodružství dnešního dne. Strmý svah prostoupený travami a skalami sjíždíme v hodně úzkém koridoru kde se ještě drží sníh a párkrát dokonce musíme lyže sundat. Teda já. Lukáš s klidem jede po trávě a skáče z malých skalek.
Johannis Hütte má parádní terasu a taky poslední dvě volná místa, která se nám povedlo před dvěma dny zabookovat. Večeře je honosná včetně zmrzlinového dezertu a člověk si tu připadá spíš na gastrozájezdu, než na horském dobrodružství.
Johannis Hütte - Hoher Zaun - Ströden
(23 km, ↑ 1400 vm ↓ 2100 vm, 7-8 hodin) - GPS záznam na Mapy.cz
Z Johannis Hütte vede dlouhý štrůdl skialpinistů a valná většina z nich míří na nejvyšší vršek v okolí - Grossvenediger 3 666 m). Stejným směrem vyrážíme i my - a cesta stoupá po nádherném žebru směrem k chatě Defreggerhaus, která je v zimě zavřená.
Jen k téhle chatě to máme 800 výškových a 4 kilometry. U chaty je ale možnost se na chvilku posadit a užít si výhled do okolí a ten rozhodně stojí za to.
Počasí se pomaličku kazí - ostatně v předpovědi to říkali vcelku jednoznačně. Pár dalších výškových metrů nad Defreggerhaus přicházíme do sedla a výhled na nakonečnou planinu vedoucí k vrcholku Venedigeru nás utvrzuje, že tam dneska nepůjdeme (když už jsme tam navíc oba před časem byli).
Volba tedy padá na orientačně bezpečnější stoupání podél hřebene na vrcholek Hoher Zaun (3 451 m). Po chvíli stoupání přichází z údolí oblačnost a všude okolo je bílo. Jsme na ledovci, pro jistotu se navazujeme a podle mapy v hodinkách pořád držíme směr vršek. V jeden moment to vypadá že už není kam dál jít, sundaváme lyže i batohy a oblékáme bundy, tady je fakt už větrno a nevlídno. Nakonec pak přecijen ještě pěšky stoupáme o dalších 100 m a 25 výškových až na rozplácnutý vršek Hoher Zaun. Vidět je akorát malý mužík na vrcholku, jinak nic. Pěstičky, objímačky a hurá na sjezd.
Původně jsme chtěli pro sjezd traverzovat pod vrchol Stein Am Ferner, ale v téhle mlze máme co dělat, abychom se udrželi alespoň na výstupových stopách, ne abychom traverzovali dvoukilometrový ledovec. Nejde o žádné prima lyžování, až k Defreggerhausu jedeme pomalu ve zmrzlé krustě.
Pod chatou se ale oblačnost zvedá a my pro sjezd k Johannis Hütte volíme trasu zářezem potoka, který se neustále zužuje a ve svém závěru jde o opravdu zábavné lyžování v korytu plném jarního mokrého firnu.
U chaty rychlý radler a krátká modlitba, aby na široké cestě, která vede do údolí, bylo co nejdál co nejvíc sněhu. To se nakonec s drobnými pauzami vyplní a my na parkovišti nad Hinterbichlem nasazujeme lyže na batohy a vydáváme se na 3 km pochod po asfaltce k autu. U něj jen kafe, jídlo a ... a pak to už všichni znáte.
Zabal si na skialpy!
bunda: Patizon ReLight Pro nebo Downlite Infinium Jacket
spacák: Patizon D 290 nebo Patizon R 300
triko: Patizon Merino T-Shirt
čepice: Patizon Merino Beanie
