GR 221: Kozími stezkami k moři

Patřím mezi ty, kteří nevěřícně kroutí hlavou nad příspěvky lidí, co se uprostřed zimy vydali v converskách zdolat Lysou horu, v crocsech stoupají na Kriváň nebo se diví, že v únoru mrznou v letním spacáku. Najednou však sedím uprostřed skalnatých hor na kameni a cítím, jak se do této speciální skupiny brzy zařadím i já. Pojďte si společně se mnou zakroutit hlavou nad tím, jak nás GR 221 na Mallorce zastihla nepřipravené.

Cesta suchých stěn, studní i hrdel

GR 221, neboli Ruta de Pedra en Sec, doslovně znamená suchá kamenná cesta. Není to žádný oxymóron, na této evropské dálkové trase poznáte, co je žízeň. Vede totiž krásným pohořím Serra de Tramuntana, od roku 2011 chráněného UNESCO, kde na vodu jen tak nenarazíte. Trasa je méně náročná, variabilní a měří 120–168 km podle zvolených zacházek. Nastoupáte přes 5 000 výškových metrů a projdete ji za 6 až 10 dní. Na GR 221 můžete vyrazit z více míst –ze severu z Pollençy, z jihu například z Port d’Andratx, S’Arracó nebo, jako v našem případě, ze Sant Elmu.

Na GR 221 jsou nejzajímavější její kontrasty. Trasa je opravdu nádherná a každou chvílí se mění pod nohama. Cesty podél pobřeží se šplhají na horské pěšinky s dechberoucími výhledy, divoké piniové lesy se stáčí do historických malebných měst. Co chvíli se kocháte výhledem na moře, hory, zbytky sněhových jam nebo nahlížíte do pomerančových, olivových i mandlových sadů. Během přechodu dost pravděpodobně potkáte víc koz než lidí. Už se tam vidíte? Tak si ještě pojďme říct, kdy je ideální vyrazit.

V průvodcích jsem se dočetla, že tím nejlepším časem je podzim a začátek jara. Teploty jsou příjemné, kolem 15 stupňů, a vyhnete se srážkám. Musím říct, že v obou bodech se průvodci zmýlili. Začátkem března 2025 jsme přiletěli do největšího města, Palma de Mallorca, za silného deště a velmi teplého počasí. A to jsme netušili, že si nás počasí namaže jak májku na chleba i v dalších dnech. Nutno dodat, že mimo hlavní sezónu vás Mallorca odmění levnějšími letenkami, méně turisty a ve městech můžete obdivovat drahá silniční kola, která už na začátku jara vyrážejí švihat serpentiny.

Když chceš dobrodružství, ale GR 221 to vidí jinak

Byl začátek března a v Čechách se pomalu klubalo jaro. Čekali jsme na otevření gatu a tipovali si, kdo z cestujících se taky chystá na přechod Mallorky. Pár nadšenců se našlo, na první pohled nás zaujaly malé batohy na jejich zádech. Chození nalehko není naše doména, ultralight výbavu teprve objevujeme. Váha při odbavení krosen ukázala 12,5 kila. A tak jsme se i s vodou, která je pro přechod nezbytně nutná, dostali na 15kilové závaží.

Z Prahy je to do největšího města Palma de Mallorca 2,5 hodiny letu. Z letiště jsme se autobusem dopravili do centra, kde jsme nakoupili základní jídlo a plynovou bombu do vařiče. Bez čerstvě udělané kávy s výhledem já totiž nedokážu cestovat (a možná i proto nejsem ultralight). Jízda autobusem na start přechodu trvala 1,5 hodiny a doprovázel ji silný přívalový déšť. Když jsme vystupovali z mikrobusu, který brázdil strmé serpentiny s naprostou samozřejmostí, začalo svítit slunce a nám se otevřel pohled na klidné moře.

Hanka na Mallorce spala ve spacáku Patizon D 590 a nosila triko & čepičku z naší Patizon Merino series.

#1 Sant Elm – Ses Basses (6 km, ↑ 500 m)

První kroky GR 221 jsme našlapali pozdním odpolednem. Značení na trase není vždy spolehlivé, to jsme zjistili v prvním hornatém úseku. Je dobré mít po ruce mapu, trasa se dá snadno zaplést s kozí stezkou. Z lesa jsme začali stoupat skalisky k zaniklému klášteru La Trapa. Svůj název získal klášter po svých zakladatelích, tzv. trapisté ho vybudovali v roce 1810. Kromě zbytků kamenných teras, mlýnu a kaple je zachován balkón s výhledem na moře. Právě tady přespává většina hikerů, my jsme však zahlédli početnou skupinu a volili více samoty. Stoupali jsme tedy o pár kilometrů dál. Výhledy byly neskutečné, etapě dominuje především přilehlý ostrov Dragonera, který se každým výškovým metrem odhaluje z jiného úhlu.

Cesta vede podél skalnatého masivu, všude kolem nás se pásly kozy a my měli vyhlídky jen pro sebe. Po chvilce hledání jsme rozložili tarp na jediné rovné ploše. Zvedl se však vítr a my tak prožili jednu z nejhorších nocí. Po setmění se ochladilo, začalo pršet a vítr zesílil. Pohrával si s naší plachtou jako s dětskou hračkou, měnil její tvar a sprchoval naše obličeje i spacáky. Ranní rozbřesk byl vysvobozením. Doporučuji tedy vzít s vděkem La Trapu. Táboření je na Mallorce oficiálně zakázané, povolen je pouze bivak. Po cestě ale není nouze o refugia, v sezóně je potřeba rezervace, mimo ni je dobré si ověřit, zda jsou otevřená.

#2 Ses Basses – Estellencs (21 km, ↑ 900 m)

Mlhou potažené vrcholky kopců jsme se snažili vylepšit čerstvou ranní kávou. Zkřehlí po náročné noci jsme se vydali úpatím skal po příjemné pěšině. Prvních 6 kilometrů nám mžilo, nikde nikdo, jen jeden pastevec a spousta zpěvného ptactva. Cesta v tomto úseku byla dobře značená, prostupovali jsme nízkými lesíčky s výhledy do údolí až k dlouhým pastvinám. Sešli jsme pár výškových metrů k silnici lemovanou citronovými hájky a několika kozími příbytky.

Jen co jsme minuli peloton nabušených lýtek, začalo několikakilometrové stoupání. Bylo k poledni a mraky ustoupily rozpálenému slunci. Cesta se z pastvin brzy stočila na kamenné pole a my tak funěli kamenitými stezkami výš a výš. Každý dosažený kopec znamenal, že je za ním další, ještě vyšší. S těžkým batohem na zádech byl výstup pod Mola de s'Esclop opravdu vydřený a už druhý den jsme si oba dva sáhli na dno. Dobrou náladu nám vracely strhující výhledy na celé pohoří a vlnou zarostlé ovce, kterým tyto hory patří mnohem víc než turistům.

Prudký sestup prověřil kolena, míjeli jsme mandloňový sad a brzy jsme se ponořili do stínu borovicového lesa. Posvačili jsme u opuštěného Refugi de sa Coma d'en Vidal, který byl zavřený, přes sezónu bychom jím ale jistě nepohrdli. Cesta klesala až do nejméně zalidněného města na Mallorce, Estellencs. Jeho opuštěnost mezi skalnatými masivy dokreslovaly zavřené obchody, jediná hospoda nás přivítala točeným pivem a výhledem na moře. Venkovský ráz malých kamenných domků zasazených do kopců rozbíjí jen pár modernějších hotelů s wellness. V bývalé veřejné prádelně, dnes už jen kamenném korytu, jsme dobrali vodu a vydali se na nedaleký oficiální bivak. Rozložili jsme spacáky hned v tom prvním, pod jednoduchou stříškou. O dva kilometry dál je kamenná útulna s ohništěm a vyschlou studnou, kde by se pohodlně vyspalo až osm poutníků.

#3 Estellencs – Esporles (12 km, ↑ 400 m)

Třetí den na trase nás brzy z rána vzbudila skupinka německých důchodců, kteří se na GR 221 také vydali, na rozdíl od nás využívali místní hotely a jejich batůžky vedle našich krosen působily přinejmenším roztomile. Sbalili jsme spaní a po snídani se vydali na kratší etapu. Procházeli jsme krásným piniovým lesem, který poskytoval dostatek stínu.

Pěšina nás brzy zavedla do nádherného háje, kde se na několika kamených terasách vyjímaly staré a kultivované olivovníky. Vynechali jsme odbočku do města Banyalbufar a napojili se na starobylou kamennou cestu, která nás přes řadu výhledů klikatila divokým porostem.

Brzy jsme se sestoupali do města Esporles, kde jsme se rozhodli noc strávit v hostelu. Našli jsme volné ubytování hned v centru, odhodili batohy a šli lehkou chůzí objevovat zákoutí města. V centru jsme ochutnali místní kuchyni za přívětivou cenu. Kamenné nízké domky v roztomilých uličkách lemovaly zralé citrony i lenivé kočky. Trochu chladu jsme našli až v novogotickém kostele sv. Petra.

#4 Esporles – Valldemossa (10 km, ↑ 640 m)

Probuzení ve městě má od divočiny své výhody, začali jsme den v kavárně Doble Coffee a vychutnali si nejlepší kávu z celé Mallorky. Trasa vedla z tohoto dříve textilním průmyslem ovlivněným městem přes zahrádkářskou kolonii, kde to vonělo čerstvými pomeranči i rozkvetlými záhony. Brzy nato jsme začali stoupat zpátky mezi skály.

Nízké borovice omamně voněly v parném horku. Ačkoli nebylo na nebi jediného mráčku, byla cítit upatlaná bouře. Kozí stezky nás zavedly na krásnou vyhlídku kousek za Coll de sa Basseta, kde je i místo určené pro bivak. Největší stoupání jsme měli před sebou, bylo nutné koukat pod nohy, a to ani ne tak kvůli kozím bobkům, kterých tu byly doslova hromady, ale pro náročnější kamenitý terén.

V piniových lesích jsme objevili řadu zbořených staveb a pecí, které připomínají původní řemesla ukrytá v pohoří Serra de Tramuntana. Procházeli jsme kolem několika vápenných pecí, kruhových nebo polokruhových kamenných staveb zahloubených do svahu. Dříve sloužily k pálení vápence na vápno, které se používalo na bílení domů, dezinfekci studní i jako stavební pojivo. Co chvíli se z lesů vyšlo na okraj skal a nabízel se výhled na celé pohoří táhnoucí se podél moře.

Hlouběji v lese jsme obdivovali i řadu zvláštních kruhových plošin. Zanechali je tady místní uhlíři. V oněch kruzích vrstvili dřevo a pomalu ho pod hlínou spalovali. Výsledné dřevěné uhlí bylo až do začátku 20. století základním palivem Mallorky. Uhlíři žili v těchto lesích celoročně s celými rodinami. Ve zbytcích jejich malých přístřešků se dá dobře nocovat i dnes.

Tato etapa byla jedna z nejhezčích. Skalnaté terasy po 8 kilometrech poprvé klesaly a naše kolena úpěla ve strmém sestupu do města Valldemossa. Tuto horskou vesničku obklopují olivové háje a pohled z dálky vás zaujme pro její tradiční kamennou architekturu.

Popojeli jsme minibusem, který si to za silného deště šinul serpentinami s neuvěřitelnou samozřejmostí. Ačkoliv mám ráda pouťové centrifugy, tahle jízda mi vůbec nedělala dobře a při několika manévrech s uhýbáním jiným autobusům jsem musela zavřít oči. Po asi hodině jízdy jsme vystoupili do deštivého Sólleru. A to je také místem, kde se náš přechod Mallorky proměnil v dovolenou.

#5 Sóller – Port de Sóller

Asi čtrnáctitisícové město Sóller, jehož název se z arabštiny překládá jako zlatá miska, byste na trase rozhodně neměli minout. Název města odkazuje na úrodnou půdu v okolí, na jejich prodeji stojí celá historie města. Centrum je opravdu malebné, jeho náměstím Plaça Constitució projíždí historická tramvaj, se kterou se dostanete až k moři. Ale o tom až později, náměstí lemuje řada vzrostlých platanů, restaurací i kaváren, v jedné z nich jsme oslavili narozeniny tradiční paellou. Město jsme měli skoro pro sebe, nad námi burácely hromy a déšť se valil úzkými uličkami.

Na architektuře jsou vidět arabské, katalánské i francouzské vlivy. Sóller má bohatou historii i řadu zajímavých událostí, které se slaví dodnes. Třeba festival Firó připomíná vyplenění města maurskými piráty v roce 1561.

Zmíněná historická tramvaj vás z centra města doveze až do přístavu Port de Sóller. Lemují ho kavárny i tapas bary, celá oblast kolem Sólleru je ale jedna z nejdražších na celé Mallorce. Port de Sóller hlídají dohromady tři historické majáky, na všechny se dá dojít nebo vystoupat, my jsme však nasedli do autobusu a vyjeli vstříc největšímu městu celých Baleárských ostrovů.

#6 Palma de Mallorka

Báli jsme se davů turistů, přeci jen je Palma jejich hlavním cílem a žije v ní 400 000 obyvatel. Začátek března se ale ukázal jako ideální čas na návštěvu tohoto města v Zátoce palem. Strávili jsme v Palmě celý den a byli nadšení. Tahle původně římská osada, založená 123 př. n. l., má co nabídnout. A když vás historické památky přestanou bavit, dá se zatočit do bočních uliček a poznat Palmu místních obyvatel. Už jen pro ty gastrozážitky se vyplatí sejít z hlavních cest.

#7 Útesy a zátoky v okolí Palmy

Když vás přestane bavit město, vydejte se podél pobřeží objevovat jeskyně, zapadlé zátoky nebo opuštěné majáky. My si vyjeli do města Sa Torre a napojili se na menší hike podél útesů. Čistá voda, žádní turisté, jen pár místních nudistů v zátokách.

Tipy

• Náš přechod jsme kvůli počasí i příliš těžkým batohům ukončili v půlce. Na druhou stranu jsme díky bouřkám a nenadálé změně poznali Palmu i záliv detailněji a bez shonu. Flexibilita trasy je velkou výhodou, a když se počasí změní i vám, dá se autobusem kamkoliv popojet nebo na den zůstat ve městě.
• Měli jsme na přechod 6 dní a ukázalo se, že je to málo. Doporučuji si vyhradit alespoň 8 dní a když zbyde čas, odměnit se posledním dnem u moře.
• Nepodceňte zásoby vodu, na trase opravdu nebyla, měli jsme 3 litry na osobu a bylo to málo. Filtr na vodu nám byl vlastně k ničemu.
• Nenechte se svést kozí stezkou, perfektně poradí mapy.cz.
• Promyslete si výbavu, zbytečně jsme tahali tarp, kombinace útulen, převisů, ubytování je určitě lepší.
• Pohorky nechte doma, trailové boty zafungují líp. Bez čeho bych se ale neobešla jsou trekové hole, především pro pohyb ve skalnatých úsecích a náročných sestupech.
• Neopomeňte zastávku v pekárně Palma Bread!

Pršet může kdykoliv a kdekoliv. Tilak x Patizon DownLite Infinium Jacket nezklame.

Mallorské dobrodružství zažila a sepsala Hana Kovaříková.