Peter Maľak s přítelkyní Monikou na přechodu dálkové trasy GR 11 (ruta Transpirenaica). Petra si určitě pamatujete - ano, je to ten týpek s přezdívkou Abstinent na Cestě, který vás vloni bavil sérií článků o přechodu celé Evropy. Teď pro vás má, spolu se svou přítelkyní, cestu Pyrenejemi.

Tam, kde končí oceán, na hranici Španielska a Francúzska, začína trail GR 11 - stezka, ktorá volá odvážnych dobrodruhov. 800 kilometrov panenskej divočiny, symfónia krajiny, ktorá sa rozprestiera od smaragdového Atlantiku až po tyrkysové Stredozemie. Cesta cez Pyreneje nie je len prechádzkou, je to púť, tanec s vetrom a skalami, skúška vytrvalosti a oslava ľudského ducha. GR 11 nie je pre slabých. Je to skúška fyzickej aj psychickej sily, ktorá preverí vaše limity a odhalí skryté rezervy. Ale odmena je neporovnateľná - pocit dosiahnutia nemožného, hlboké spojenie s prírodou a nezabudnuteľné spomienky, ktoré zostanú vryté do duše na celý život.

Peťo:

Takto by sa dala v umeleckom duchu popísať stezka skrz cele Pyreneje, viac ako 800 kilometrov skrz nádherné hory. Príprava na tento trail začala ponekud zvláštne. S partnerkou Monikou sme najprv plánovali ročný výlet na Nový Zéland, kde sme chceli prejsť známu trasu Te Araroa. A keď nám to z viacerých dôvodov padlo, museli sme sa rozhodnúť, čo podnikneme. V práci som si vybavil voľno na mesiac a tak rozhodnutie padlo na už spomínanú GR11. Na jej zdolanie máme 33 dní. Trasa sa chodí v priemere od 35 do 44 dní. Ale nájdu sa aj rychlici, ktorý ju zvladli za menej ako 30 dni. Ku nim my ale nepatríme. Samozrejme, môj cieľ je trasu prejsť celú. Monikin je hlavne si trasu užiť a u toho kľudne ísť aj pomalšie. Obaja ale spolu chceme zažiť dobrodružstvo a ja si opäť po roku zopakovať pocit, že som na traily celý mesiac. A myslím si, že obaja chceme spestriť a otestovať náš partnerský vzťah.


Monika:

Naše fyzická, mentální i materiální příprava na měsíční trek v Pyrenejích mohla odhadem začít tak 2-3 měsíce před odletem. Přechod Pyrenejí byl na Peťovým bucket listu jako druhý v pořadí, hned po cestě SNP na Slovensku (což loni v rámci své půlroční cesty přes celou Evropu zvládl). A zatímco byl pryč, já jsem se v loňském roce vydala po žluté mušli z Porta do Santiaga de Compostela. Přechod Pyrenejí pro mě znamenalo další výzvu, kterou jsem se zkušeným parťákem, mým partnerem Peťem, chtěla podstoupit. Nejprve jsme koupili letenky tam (Praha-Bilbao) a zpět (Barcelona-Praha) s možností změny nebo zrušení pro všechny případy. Přechod jsme naplánovali na červenec především kvůli mně, protože jako učitelka nemám jiný termín nárok na dovolenou. Na pokyn Peťa jsme následně vážili veškeré vybavení, oblečení, “osekávali a šperkovali” výbavu tak, že můj batoh při odchodu z domu vážil pod 7 kg a Peťův něco málo přes 8 kg.


Peťo:

Prvý úsek, takzvané priprava na opravdové hory, meria cca 165 km. Prešli sme ju 7 dní a poskytuje dostatočnú prípravu na horské sedlá, ktoré budeme prekonávať každý deň v druhom úseku. Osobne som čakal, že na začiatok trasy to bude viac pohodové. Ale mýlil som sa. Vrtochy počasia nám dali zabrať a hneď prvý večer sme museli využiť naše péřové bundy Patizon DeLight 100, ktoré nás poriadne zahriali.


Monika:

A jdeme na samotnou cestu. Start jsme oficiálně dali z Hondarribia (opravdu až od majáku), kam jsme šli z Irunu (kde jsme museli vyzvednout plyn), abychom se následně do Irunu zase vrátili a pokračovali na trase dál. Ačkoli se na trailech často testuje nejrůznější vybavení, my na cestě testujeme i kvalitu našeho vztahu (24/7 spolu, v podmínkách, které tu jsou, to je jen pro tvrďáky).

Peter a Monika si s sebou vzali: spacáky Patizon G 400 / péřové bundy Patizon DeLight 100

Máme za sebou první etapu - 7 dní na trase GR11 (Hondarribia - Isaba - 160 km). Můj názor “dálkového nováčka”, je dobré nepodcenit fyzickou přípravu (děkuji pořadatelům pochodu Praha-Prčice 70 km, jež mě letos motivoval k tréninku). Pokud totiž chceme (a my chceme) celou trasu přejít za 33dní, které na to máme, je potřeba držet denní průměr okolo 25-26 km. První dny jsem jako obvykle měla otlačená ramena a nateklé bederní kosti od batohu (měřím 180 cm a vážím 55 kg, takže moje BMI sice nic moc, ale já si neztěžuju).

Co však bylo potřeba si uvědomit, že moje tělo oproti Peťovému (který má nějaké tukové zásobičky z domu) potřebuje pravidelně a častěji doplňovat energii, jinak začínám výrazně zpomalovat. Dodám tedy ještě, že v běžném městském životě jsem vegetariánka, což se však vzhledem k nedostatku vege produktů a nedostatečné výživě úplně neslučuje s životem na treku, proto jsem zde rozšířila svůj jídelníček o ryby.

Hubeným holkám nebo obecně hubeným lidem tedy doporučuju mít neustále po ruce nějaké oříšky, semínka, tyčinky, cokoli o čem víte, že vás nabije na další kilometry. Co je naprosto skvělá a za mě nepostradatelná věc, je náš  "Aeropressák", který nám snadno rychle udělá vážně dobrou kávu (takhle jsme se nejednou nakopli, že i kopce jsem dala s přehledem:)) Co se týká počasí, dokázalo se tu za těch sedm dní vystřídat vše kromě duhy a kroupů. Šli jsme v dešti a blátě, pod přímým sluncem bez stínu, spali jsme v bouřce i silném větru. Pecka.

Večery (někdy i rána) jsou za mě vždy chladnější, ve vyších polohách větrné, proto jsem vážně vděčná za péřovou bundu DeLight 100 od Patizonu. Bunda má příjemný vrchní materiál, je lehoučká, má užitečný kompresní pytlík na uschování a v podmínkách dosavadních Pyrenejí dostatečně zahřeje.


Peťo:

Každodenné pozeranie do máp ma baví. Hľadanie miest, kde doberieme vodu, kde nakúpime potraviny, kde budeme spať ma niekedy vyčerpáva. Ešte pred začiatkom treku som stále myslel na zrušený Zéland a tento trek som bral skôr ako náplasť. Našťastie sa tento pocit rozplynul druhý deň ráno, keď som videl hmlou zahalené údolie. Síce sa niekedy musím viac prispôsobovať Monike, či už v tempe alebo iných maličkostiach, myslím si, že som pochopil, že naozajstné štastie je vtedy keď ho s niekým zdieľate. Ja mám momentálne u seba svoje dve lásky: Moniku a hory. A som šťastný.

Monika:

Ačkoli to asi nedávám dostatečně najevo, je skvělé mít někoho, kdo sleduje zdroje vody, potencionální místa spaní, počasí.. Ano, co bych si tu bez Peťa, hlavně první dny, počala :)

Peťo a Monika / Sledujte cestu u Peti na Instagramu!