Genius loci. Ve dne i v noci.

Když plánujete podzimní lezecko-cestovatelský trip na Balkánský poloostrov, čekáte všechno možné. Lezecké oblasti s neoklouzaným vápencem, teplé dny a chladné noci, málo lidí, hodně zážitků, podzimní paletu barev a širokou paletu vůní, vždyť v Bosně a Hercegovině se potkávají (a střetávají) hned tři kultury najednou - křesťanská, pravoslavná i muslimská.

A protože žádný takový trip nemůže končit bez fotek spacáků Patizon na nějakém unikátním místě, započal jsem široký průzkum zajímavých lokací v celé Bosně na internetu a mapě. A skončil jsem v místě, o kterém jsem nikdy neslyšel: Bivak Zoran Šimić.

Když jde o spaní tam venku, málo co je tak zajímavé, jako bivakovací boudy rozeseté v různých zákoutích hor. O jednom takovém designovém bivaku jsme kdysi už psali - Bivak pod Skuto ve slovinských Alpách. Když jsem na mapě narazil na Bivak Zoran Šimić v pohoří Visočica (asi na půli cesty mezi Sarajevem a Mostarem, nejvýznamnějšími městy Bosny a Hercegoviny), srdce mi zaplesalo. Naprosto atypická plechová bouda uprostřed opuštěných hor. Nádhera!

Naplánovat si dva dny parádního slunečného počasí v horách, jako nedílnou součást nabitého čtrnáctidenního itineráře, se ukázalo jako utopie. Tedy ne tak docela. Celých 14 dní bylo v podstatě parádně, až na ty dva dny v horách.

Z plánu návštěvy bivaku s celou famílií prostě sešlo. Vláčet v mlze a dešti několik kusů dětí s věkem pod 5 let se jevilo jako nesmysl. Ale mužská část kompanie se rozhodla dobýt jak bivak, tak vrchol nedaleké hory Vito, a matky skromně poskytly den volného času a hlídaly ratolesti v bezpečí horských údolí.

Vyrazili jsme a jen co nám zmizela auta z dohledu, mlha zhoustla a začalo solidně pršet. Vybaveni jsme byli zlehka. Věděli jsme, že odpoledne už budeme v bezpečí chaty a obytných aut. K bivaku to navíc nebylo daleko.

Tak jako tak se posledních 500 metrů táhlo jak týden před výplatou a já se bál, že bivak buď vůbec nenajdeme, nebo že prostě bude moc hnusně a nevytřískáme z toho jedinou dobrou fotku. Jakmile se ale plechová bouda vynořila z mlhy pár metrů přede mnou, vlilo mi to do žil novou energii.

Bivak Zoran Šimić vznikl ve studiu Filter Architecture (Kenan Vatrenjak) a byl postaven v roce 2019 v rámci projektu BH Bivak. Ubytuje se v něm 10-12 lidí.

Šílený vítr nás nasměroval ihned dovnitř, kde jsem chlapce narval do spacáků, které jsem kvůli focení nesl s sebou. Pravda je, že to až takový výkon nebyl, G 400 a Dpro 290 přidaly v batohu sotva kilo a půl. A chlapci byli vcelku rádi. Já se pak vydal ven, abych trochu té zamlžené krásy mohl zachytit.

Tahle jednoduchá a přitom unikátní struktura do typologie krajiny zapadá naprosto neuvěřitelně. Vyčnívá, přitom ladí. Mezi ostrůvky stříbrného vápence splývá s okolím, ale ostrými hranami se vymyká. Vnitřek ve dřevě je pak útulný víc, než by se mohlo zdát.

Po necelé půlhodině už nebylo na co čekat. Sbalit se, navléknout do nepromokavých vrstev a přes hřeben a vrchol Vito (1960 m) zamířit do nížiny, do barevných lesů a za dalšími zážitky, které si pro nás Bosna a Hercegovina přichystala.

Foto i text: Ondra / Pioletproduction.com