Dva měsíce na Lofotech
Na norské Lofoty jsme odjeli na začátku července minulého roku, a to primárně za prací. Ale zažili jsme toho mnohem víc, tak čtěte.
Píše Lucie Staňková
Po práci na surf
Většinu času jsme tedy strávili v práci. Byli jsme zaměstnaní v Lofoten BeachCamp. Co taková práce obnášela? Víceméně jsme měli dva typy směn – buď jsme pracovali na baru či v kuchyni, anebo jsme se starali o kemp. Většinou jsme pracovali šest dní v týdnu, občas se podařilo mít i dva dny volna. Samozřejmě to nebylo žádné válení šunek na pláži, jak už to u sezónních prací bývá. Na druhou stranu jsme pracovali v nádherném prostředí – asi 100 metrů od oceánu. Měli jsme ubytování i veškeré zázemí úplně zdarma a taky každodenní možnost surfovat nebo si půjčit kajak a vyrazit na oceán.
Ano, Lofoty jsou totiž nejsevernější místo na Zemi, kde se dá surfovat. Jsou tu dvě nejznámější surfové pláže – Unstad Beach a Flakstad Beach (což byla vlastně „naše“ pláž u kempu). Surfování není úplně naše silná stránka. Ale stát poprvé na surfu za polárním kruhem, ve dvě ráno, kdy je obloha růžová jako při západu slunce… To je zážitek, který se slovy těžko popisuje.
Lezení na lofotské žule
Pokud jsi vášnivý lezec jako my, tak na Lofoty radši vůbec nejezdi. Protože z toho budeš úplně v rozpacích, jaká je to krása.
Po celých Lofotech jsou totiž nádherné žulové stěny a kopce, na které vedou nezajištěné cesty, prostě tradiční lezení. Takže pokud jsi sportovní lezec zvyklý na zajištěné jedno- nebo vícedélky v Arcu, budeš potřebovat trochu tréninku… A hlavně hodně velký morál. Stejně jako jsme potřebovali my. Pro nás to byl ze začátku takový love-hate relationship. První vícedélky byly docela intenzivní – a to jsme si vybírali ty nejlehčí, co na Lofotech jsou. Naše první spárové lezení. Pouze vlastní jištění. A často i vlastní štandy.
Upřímně – ani jeden z nás pořádně nevěděl, jak ty spáry lézt, aby to nebyla taková dřina. Ale postupně, s každým dalším vylezeným metrem, jsme si to zamilovali. A teď už se nemůžeme dočkat, až se na tuhle dokonalou žulu vrátíme. Snad to bude letos. Doufám, že už polezeme větší „prásky“.
Treky, které tě rozhodně nudit nebudou
Když jsme zrovna nelezli – protože pršelo, byla zima, nebo jsme prostě jen chtěli změnit aktivitu – vyráželi jsme na výlety. A musím říct, že Lofoty mají jedny z nejkrásnějších treků, které jsme kdy šli.
Zelená, divoká příroda, hory a oceán všude kolem. Bohužel, v posledních letech hodně přibývá turismu a během léta jsou ta nejznámější místa opravdu dost přelidněná. A to není nic pro nás. Snažili jsme se proto vždycky najít méně frekventované cesty. Většinou to znamenalo jít náročnější trasou, ale zato jsme během celého výšlapu potkali jen pár lidí.
Takhle jsme se dostali třeba na Ryten – známý kámen s výhledem na tyrkysovou pláž, nebo Reinebringen – ikonický výhled na městečko Reine.
Jedním z našich oblíbených výšlapů byl kopec s názvem Skotinden nedaleko města Ballstad. Pokud čekáte turistické chodníky, zábradlí, nebo snad dlážděné schody, tak na to rychle zapomeňte. Tady je všechno přírodní a místy i trochu nebezpečné. Na Lofotech je mnoho vrcholů, na které se dá vyrazit. Jen je potřeba počítat s tím, že to většinou nebude úplně jednoduchý výlet. Všude jsou mechem porostlé volné kameny, úzké a strmé stezky a vy si občas říkáte, proč jste si radši nevzali lano nebo nešli lézt nějakou vícedélku, na které byste se snad báli míň.
A taky dávejte pozor na rychle se měnící počasí. I když vyrážíte ráno v tričku a v předpovědi svítí sluníčko, vždy si s sebou sbalte péřovku a membránu. Předpověď počasí tu totiž moc nefunguje.
My jsme s sebou na všech výletech, i při lezení, měli péřovku Patizon, která je ultralehká a sbalí se kamkoliv.
Lucka si s sebou vzala Patizon DeLight 100 a Honza má na sobě Patizon ReLight Pro.
Tady se kempuje bez obav
Další věc, kterou jsme si na Lofotech zamilovali, bylo kempování. Ať už v autě, nebo pod stanem. Spaní v autě je tady totiž povolené všude, mimo soukromé pozemky. Často tak najdete perfektní plácek přímo u cesty, kde bezstarostně zaparkujete, přespíte a ráno si dáte kafe s výhledem na fjord. Kempování má v polárním létě jen jeden problém: celou noc je světlo. Takže pokud plánujete spaní pod širákem, počítejte s tím, že se vám asi nebude spát úplně nejpohodlněji. Škraboška na oči ale dost vyřeší.
Naopak obrovská výhoda je, že na Lofotech nejsou komáři ani klíšťata. Žádní. Což je při spaní venku docela luxus.
Spacák, který oceníte
Ve druhé polovině léta už v noci začíná být docela chladno. I když přes den lezete v kraťasech, teplota v noci může spadnout jen pár stupňů nad nulu. My jsme celou dobu spali v péřových spacácích od Patizonu.
Honza má rád v noci chladno, takže mu stačil Patizon D 290. Já jsem ale věčně zmrzlá, takže jsem celou dobu spala ve spacáku Patizon G 1100 a bylo mi krásně. Takže, holky – pokud to máte stejně, doporučuju tento spacák. Budete se cítit jako v peřince. Kdekoliv.
Noc na pláži Kvalvika
Jedno z nejkrásnějších míst, na kterém jsme na Lofotech spali, byla pláž Kvalvika. Dostat se tam dá lodí, nebo pěšky několikakilometrovou túrou. S velkým batohem to byla docela makačka, ale stálo to za to.
Na pláži jsme byli skoro sami – jen se dvěma dalšími dvojicemi. Ale díky velikosti pláže jsme o nich skoro ani nevěděli. Večer jsme si dali rychlou, velmi osvěžující koupačku v oceánu, večeři a pivečko při zapadajícím slunci a chtěla bych napsat, že jsme se krásně vyspali… Ale nevyspali. Téměř celou noc byla vidět silná polární záře, takže jsme místo spánku seděli venku, pozorovali tančící barevnou oblohu a fotili. Pro mě to byl jeden z nejsilnějších zážitků na Lofotech.
Hon za nejlepšími skořicovými šneky
A na závěr ještě jedna velmi důležitá aktivita. Hledání těch nejlepších skořicových šneků. Milujeme skořicové rolky a na Lofotech dělají ty nejlepší. Ochutnali jsme jich opravdu hodně – někdy jsme kvůli nim jeli klidně víc než hodinu do místní pekárny. Je těžké říct, kde nám chutnaly nejvíc, ale nakonec jsme vybrali tři vítěze:
• Hansines Bakeri – Nussfjord
• Lysstøperi and Cafe – Henningsvær (kde mají také nejlepší kafe na Lofotech)