Broad Peak (8 051 m)

V letošním roce se dva naši ambasadoři vydali na expedici na dvanáctou nejvyšší horu světa Broad Peak. Jelikož šlo o expedici pořádanou Expedition Klubem, který je s námi dlouhodobě zpřízněný, nebylo o testování spacáků nouze. Víc jak polovina účastníků byla vybavaný modely G 800 nebo G 1100. Ale jen o spacáky nešlo. Pavlína Adam se spoléhala na bundy ReLight 150 a ReLight 200, Martin Ksandr pak pro nás testoval prototyp membránové péřovky.

Ale ať to není jen o produktech. Pojďte se podívat na pár poznámek, které si z expedice přivezli účastníci.

Pavlína Adam

o těžkém rozhodnutí

Na začátku jsem si jen stěží dovedla představit, jaké to bude lézt třikrát na ten stejný kopec, který navíc sahá až do osmi kilometrů. Broad Peak (8 051 m) je sice jedna z těch lehčích osmitisícovek, ale víc jak dvacetikilový batoh a svah, který v mých očích jen zřídka kdy klesá pod 45 stupňů, mi říká, že tohle lehčí jen tak nebude. Navíc jako jedni z posledních mohykánů lezeme bez kyslíku a bez pomoci nosičů. O to víc mě těší, když se mi podaří předběhnout někoho s lehkým batůžkem na zádech. Je to totiž pěkná dřina a na morálu ani nepřidává, jak pomalu se člověk plouží. Ještěže tu jsou natažená fixní lana. O starost méně, ale i tak bych tu raději byla bez nich a bez těch komerčních expedic, které nás všude obklopují, a se kterými se kolikrát nejen slovně ale i doslova pereme o místa na stan.

Z našeho devítičlenného týmu se na vrchol dostal jen Martin a Pavel. Já jsem skončila v 7000 m. Nesedla mi druhá rotace a nebyla jsem dobře aklimatizovaná. Vzdávat jsem to nechtěla a na tu třetí se vydala, že to třeba nějak půjde. Nešlo. I přestože si myslím, že jsem byla zcela při smyslech, mi málem přimrzlo ucho k podlážce stanu, když jsem si myslela, že máme ve stanu děsné vedro a já měla nutkavou potřebu se chladit. Fakt, že venku nebylo zrovna na koupání, dokazovala i zamrzlá voda v lahvi, která ležela ve stanu hned vedle mě. Dělám tedy rozhodnutí, které ve srovnání s těmi ostatními rozhodnutími, co mi jdou pomalu nebo vůbec, je racionální až moc. Nahoru nejdu. Snad příště. Ale šla bych znovu? Hned. A to nejen kvůli těm výhledům a pomalým krokům, kde každý znamená hodně, ale taky kvůli té skvělé partě lidí, kteří mají stejně potrhlé historky z cest jako já.

Martin Ksandr

o třetí osmitisícovce

Kdybych měl srovnat Broad Peak se zbylýma osmičkama kde jsem byl (Gasherbrum II - 2021, Manásulu - 2015), tak má Broad Peak rozhodně nejnáročnější a nejdelší vrcholový den. Na vrchol mi to na Gashi trvalo 8 hodin, na Manásulu 4 hodiny a tady 11 hodin. A to jsem se rozhodně neflákal a měl nejepší formu ze všech tří kopců. Je to dáno tím, že tě v osmi tisících čeká ještě skoro kilometrový hřeben, který má na sobě 2 zhupy, takže jdeš paradoxně i při sestupu 2x do kopce. A navíc, pohybuješ se strašně dlouho nad osm tisíc. My tam byli cca 8 hodin. 8 000 metrů není samo o sobě problém, ale problém je, že poslední kemp je 7000m, takže se pohybuješ 1 km nad posledním spaním, což je v téhle výšce prostě extrém.
Pak je třeba před hřebínkem vylézt ještě Rocky Summit, což je zas technicky nejnáročnější část výstupu a zabere to nějaký čas. U nás byla náročnost dána i tím, že na Rocky Summit nebyly natažená fixní lana. Celý vrcholový den mi tedy trval 17 hodin. Zbytek se těžko soudí, protože až do C3 byly fixní lana a i nějaké úseky nad C3 byly zafixované. Kdyby tam lana nebyla, myslím si, že je výstup ještě o dost náročnější, minimálně úseky do C2 jsou velmi prudké a s postupem sezony se tam tvořil čistý led.
Co mě na kopci příjemně překvapilo byl počet lidí, který na kopci operoval. Leč na vedlejší K2 byly hordy lidí, tak na Broad Peaku nebyl prakticky nikdo (vrcholový den jsme byli na vrcholu jen 4 lidi) , a proto se celá expedice vedla v duchu, který mi je příjemný. Skoro bez lidí!