Bílý Rys probuzen

Když se na Instagramu objevila tahle zpráva od Dannyho, věděli jsme, že letos se v Tatrách nic většího nejspíš nestane.

Bílý Rys probuzen. Volně (FFA) návrh: M9,6c 450m. Před jedenácti lety otevřeli Pavel Vrtík s Martinou Kratochvílobou v severce Rysů parádní linii vedoucí přes markantní bílý výlom ve vrchní části stěny. Některé délky lezli technicky a cesta od té doby čekala na volný přelez.

S Peťanem Víchou jsme se na Rysa vydali už loni na jeho desetileté výročí, ale stěna byla hodně zaházená sněhem a námrazou, takže jsme šli rovnou jinam. Letos už se to podařilo. Počasí být lepší nemohlo. Cesta má dlouhý 5-6h nástup, dva perfektní bivaky a rozmanitého výživného lezení dosyta. Expozice horních délek cesty je na Tatry mimořádná a cesta je fakt zážitková. Jak už to tak v zimě v Tatrách bývá, bylo skoro jedno jestli to byla M4 nebo M9, lezlo se celkem z vostra od začátku do konce. Volně jsme cestu vylezli s menšími variacemi délek a linie, tak jak se nám to zdálo nejlogičtější.

Bílý Rys (450 m, M9, 6c)

Danny a Petr zahájili svůj výstup 28. prosince po přibližně šestihodinovém přístupu k nástupu do stěny. První čtyři délky vedly pravou částí žlabu, kde se střídaly zasněžené plotny a travnaté spáry. Obtížnost se pohybovala kolem M5 až M6, což vyžadovalo delikátní kombinaci drytoolingu a přesného lezení v mačkách po malých chytech.

Na konci dne si našli místo na bivak na malé sněhové polici.

Samozřejmě, že jim nebyla zima! Oba měli péřovky Patizon ReLight 160 a spacáky Patizon G Series.

KLÍČOVÁ PASÁŽ A BÍLÝ RYS

Druhý den pokračovali vvzhůru do hlavní části stěny. Po několika místech obtížnosti M6 následoval technicky náročnější úsek, který původní prvovýstupci lezli technicky jako M6/A1. Petr a Danny ho přelezli volně s obtížností M7 / 6c.

Po dalších 150 metrech dosáhli bílých žulových převisů, podle kterých byla cesta pojmenována. Nejtěžší částí byl Bílý Rys – převislý úsek dlouhý asi 15 metrů, kteří hoši také zvládli volně a ohodnotili jej stupněm M9.