Bigwall estráda v Grónsku

Patizon ambasador Danny Menšík se spojil s dalšími dvěma silnými lezci a vyrazili na extrémně nároč... ...dovolenou? Jo. Dovolená v Grónsku! Že jste o takové ještě neslyšeli? Nevadí. Dejte si to z první tady!

Se Smolem (Ján Smoleň) a Pjotrem (Petr Vícha) jsme už sehraná trojka. Janko je múdrý, Peťo silný a já dělám dobrý svačinky. Janko v zimě vyhlásil letní bigwall expedíciu v Grónsku, a tak jsme jeli. Vypravili jsme se do Tasermiut fjordu, což je jedna z nejlepších bigwallových oblastí Grónska. Smolo tu byl už na své první expedici v roce 2011 a při další návštěvě o rok později tu tehdy udělal dva prváče na velké vrcholy Ketil a severní vrchol Ulamertorsuaq. Z Ketilu si tehdy nafotil další stěnu, která mu padla do oka a kvůli které se chtěl vrátit. A tak se vrátil po jedenácti letech s námi.

Místní farmář nás z civilizace zavezl loďkou doprostřed 70 km dlouhého fjordu a my doufali, že se pro nás za 25 dní vrátí. Rozbili jsme základní tábor na pohádkovém místě u moře, vedle řeky s výhledem na všechny ty přitažlivé obří žulové stěny. Podle plánu jsme tu potkali naše tři slovenské kamarády Stana, Roba a Maťa, kteří vyrazili o dva týdny dříve. Začali nám hned básnit o britské cestě (7b+, 18 délek) na Nalumasortoq, kterou zapytlili.

Nalumasortoq, zkráceně Nalu, je jedna z hlavních dominant údolí. Její západní stěna vysoká 700 metrů připomíná otevřenou knihu. Ta je vidět už z basecampu a je to kniha, kterou si prostě chceš přečíst. Je plná strmých spárových linií, které jsou jako stránky, které chceš obracet jednu po druhé. Kluci pro nás sice neměli topo, protože ho utopili i s mobilem v řece, ale dali nám jasný orální popis:

,,Choďte po našich stopách pod nástup. Napchaj sa do škáry a a utekaj hore. Nemôžete sa stratiť, je to jedna škára od spodu až nahor, v jednom mieste prerušená šikmou policou „banana ledge“. Dopiči tu vidíš na niekoľko kilometrov a tam sa vraj da spať.”

Vyprávění o nekonečně krásných strmých spárách nás zlákalo a druhý den jsme tam vyrazili. Smolo to bohužel musel otočit na nástupu, protože se cítil nemocný. S Péťou jsme to vylezli za dva dny s bivakem na nepohodlné šikmé ,,banánové polici”, která dostála svému jménu. Ráno jsme se cítili jako dva zmačkaní, přezrálý banáni. Dvě klíčové převislé délky za 7b-7b+ se nám taky podařili smahout čistě a z první. Šuhajové nekecali, lezení to bylo naozaj perfektné!

Kluci si do Grónska vzali:

Patizon G 400 & Patizon ReLight 200

Po několikadenním odpočinku se už i Smolko cítil lépe a bylo na čase zkusit ten prváč. Na nástupu přes ledovec bylo jen tak tak dost sněhu, abychom se zvládli dostat pod stěnu. O týden později už by to bylo hodně komplikované. Stěnu Janko pracovně nazval Flash wall kvůli očividné linii koutů a komínů ve tvaru blesku. Utrpení nástupu vystřídalo nadšení z odlepení se od sněhu a prvních metrů lezení, ale to zas bylo záhy vystřídáno zklamáním z příšerné kvality skály. Šupinovitá zvětralá vrstva byla všudypřítomná a lezení na drolící se žule nebylo hezké. Vylezli jsme necelých sto metrů a zhodnotili jsme, že to nevypadá, že by se to mělo brzy vylepšit. Lézt z kilometrové cesty polovinu ve sr***ách se nám nechtělo, tak jsme se jednomyslně shodli na ústupu.

Počasí jsme měli ale stále perfektní, takže jsme se po pár dnech rybaření, opalování a boulderingu opět mobilizovali a vypravili se na místní dominantu nejdominantovanější, Ulamertorsuaq aka Ulu aka Big špalek. Přes kilometr vysoký kvalitní žulový špalek, na který vede několik cest z toho dvě nejznámější, War and Poetry (7c, 1100 m) a Moby Dick (7c+, 1100 m). My jsme si vybrali bílou velrybu, což je 32 délková majestátní, super logická, super exponovaná linie od Kurta Alberta, Stefana Glowacze a jejich týmu. První den jsme vysápali lezecky lehčí polovinu stěny. Prvních 15 délek se spíš než lezení řeší tahání těžkých sviní v plotnovitém, komplikovaném terénu. Velké tření, neustálé zaseklé batohy…absolutní agonie.

Spaním v polovině stěny, na pilíři ,,Black Man”, začíná ale čistá radost z lezení. Stěna je čím dál strmější a cesta se napřimuje. První klíčovou délku za 7c+ (spíš 7c) jsme s Péťou poslali překvapivě rychle. Já na druhý pokus a Péťa na ,,flash”. Smolko se necítil v top formě, tak nás v těžkých délkách hlavně koučoval a podporoval. Poté nastala dvoudenní čirá nádhera v podobě mnoha pětihvězdičkových spárových délek od prstovek, přes žabky až po širočiny, všechno mezi 7a+ až 7b+ lezení po vlastním. Na konci třetího dne jsme se zastavili a zabivakovali jsme na polici před 29 délkou, která byla poslední těžká. Sluníčkem rozpálenou délku po malých chytech jsme si chtěli nechat na druhý den, abychom měli naději dolézt celou cestu volně v ,,RPéčku”. Do té doby jsme týmově všechny délky dali z první, nebo na ,,flash”.

Čtvrtý den už jsme neměli téměř žádné jídlo, naštěstí vody jsme vzali dost a odhodlání na poslední tři délky také. Štěstí ale nakonec volnému přelezu nepřálo. Poté co Péťa vyčistil, namágoval a vymyslel program klíčové délky jsem to téměř vylezl z první, ale v dalších dvou pokusech se mi vždy udrolil v nejtěžším místě stup pod nohou a bylo hotovo. Péťovi se také nezadařilo, a tak jsme spolknuli hořkou ,,AF” pilulku a dolezli jsme i tak spokojeni na vrchol.

Byl to můj první opravdový bigwall se vším všudy a byla to totální M*R*D*A! Spaní ve stěně, lezení v tričku, skvělý spáry, těžké lezení, kamarádi. Všechno jak má být. Grónsko?…Doporučuju!

Pac a pusu | Danny